Adventní atmosféru malé vísky na Vysočině rozvířil v prosinci 1949 úkaz, který i po desetiletích vyvolává údiv a otázky. Na oltáři v tamním kostele se během kázání pohnul dřevěný kříž a tato událost se okamžitě proměnila v rozbušku pro krvavý útok komunistické moci proti církvi. Farář Josef Toufar se stal hlavní postavou vykonstruovaného spiknutí a v nelidských podmínkách valdické věznice zaplatil za svou věrnost nejvyšší cenu.
Osudový prosinec 1949
Události nabraly rychlý spád o třetí adventní neděli roku 1949. Dřevěný kříž na oltáři v číhošťském kostele se během kázání svévolně naklonil směrem ke kazatelně. Tento jev sledovaly dvě desítky věřících a zpráva o něm bleskově obletěla celý kraj. Lidé hovořili o zázraku. Státní bezpečnost však vnímala zájem veřejnosti jako příležitost k úderu proti katolické církvi. Příslušníci tajné policie proto faráře koncem ledna unesli přímo z fary do věznice ve Valdicích.
Ladislav Mácha
Hlavní roli v tragédii sehrál vyšetřovatel Ladislav Mácha. Patřil k nejtvrdšímu jádru komunistické bezpečnosti a ke zlomení vyslýchaného ochotně používal hrubé donucovací prostředky. Chtěl za každou cenu získat doznání o podvodném mechanismu s gumičkami.
Jeho nadřízení na něj vyvíjeli tlak kvůli blížícímu se stranickému sjezdu. Mácha sestavil instruktážní skupinu a zahájil sérii výslechů spojenou s bitím. Následky ran gumovými obušky na chodidla a záda proměnily farářovo tělo v jedinou velkou podlitinu.
Další členové týmu se občas snažili Máchovo sadistické běsnění krotit. On se ovšem tvrdě zaštiťoval rozkazy od ministra vnitra a pokračoval v hodinách trýznění bez ohledu na hroutící se zdraví oběti. Ostatním vyšetřovatelům sebevědomě nadával do alibistů.
K fyzickému násilí se přidalo cílené odepírání stravy a vody. Pokud už kněz dostal jídlo, šlo o karlovarskou přesolenou polévku, po které logicky následoval absolutní zákaz pití. Během několika týdnů se z vitálního muže stala troska stojící na prahu smrti.
Vynucený podpis
Soustavný nátlak nakonec přinesl státní moci vytoužený papír. Josef Toufar s těžce podlomeným zdravím podepsal protokol o sestrojení podvodného zařízení a současně ho policie donutila k potvrzení naprosto smyšlených se*uálních deliktů. Komunistická propaganda tak lacino získala materiál pro svůj dehonestační film.
Toto prázdné doznání se zrodilo za cenu fatálních vnitřních zranění. Akt podpisu probíhal v momentě, kdy zmučený muž sotva vnímal realitu a trpěl krutými bolestmi břicha z prasklého vředu. K zisku popsaného papíru vyšetřovatelé chladnokrevně obětovali lidský život.

Konec v nemocnici
Na konci února transportovali vyšetřovatelé zbědovaného duchovního zpět do Číhoště k nočnímu natáčení lživého materiálu. Cestou si stěžoval na nesnesitelné bolesti a jeho stav dávno vyžadoval operativní péči lékařů. Místo toho musel před kamerami přehrávat požadované scény, ačkoli ho příslušníci museli doslova podpírat.
Teprve kritické zhoršení stavu přimělo mocenské orgány k převozu na chirurgické oddělení pražského Borůvkova sanatoria. Lékaři okamžitě identifikovali rozsáhlý zánět pobřišnice. „Já se ani dnes neostýchám použít slova vražda v souvislosti se smrtí Toufara. Jestliže totiž někoho zmlátím tak, až mu praskne vřed, a ten sám od sebe nepraskl, a pak ho přivezu do nemocnice pozdě s břichem jak u těhotné ženy v devátém měsíci, tak těžko to lze nazvat jinak,“ uvedl vedoucí lékař František Maurer pro deník Lidová demokracie v roce 1968.
Poškozený organismus nezvládl zátěž a zmučený pacient pětadvacátého února zemřel. Tajná policie se bleskově postarala o zahlazení stop a mrtvé tělo skončilo zahrabané v hromadném hrobě na ďáblickém hřbitově. Celá událost následně podléhala přísnému informačnímu embargu.
Spravedlnost po letech
Hlavní vyšetřovatel dlouhé roky v klidu unikal trestu a hájil se plněním stranických rozkazů. Teprve koncem devadesátých let usedl Ladislav Mácha na lavici obžalovaných a soudy ho poslaly do vězení za ublížení na těle a zneužití moci. Církevní představitelé posléze uložili Toufarovy ostatky zpět do Číhoště a zahájili kroky k jeho blahoslavení.
👉🏻 Osudy dalších historických osobností.




