Baron Jiří Haas mladší proměnil jihomoravský hrad Bítov v obrovskou soukromou zoologickou zahradu. Po nádvořích se běžně pohybovaly dvě stovky psů a u stolu s ním obědvala lvice. Když jeho nejoblíbenější zvířata uhynula, pro zachování památky je nechával preparovat v jejich typických polohách. Unikátní sbírka dnes čítá přibližně padesát psích exponátů. Život samotného majitele i jeho zvěřince však v květnu 1945 ukončil konec druhé světové války.
Návrat majitele na moravské panství
Hrad Bítov koupil v roce 1912 Georg Haas von Hasenfels starší. Jeho rodina patřila mezi velmi bohatou průmyslovou elitu. Jakožto spolumajitel podniku Haas a Czjzek v Horním Slavkově ovládal největší porcelánku v celé habsburské monarchii. Šlechtický titul si Haas starší zakoupil v roce 1908 za 80 tisíc zlatých. Původně strážní hrad Bítov nad soutokem Želetavky s Dyjí pořídil pro svého syna Jiřího, aby rodu zajistil odpovídající sídlo. K předání majetku v té době nedošlo, protože mladý baron musel narukovat do první světové války.
Na své jihomoravské panství se Jiří Haas mladší natrvalo vrátil až v roce 1921. Zůstal svobodný, ovšem na Bítově zavedl vysoce nestandardní režim. O svých partnerkách si vedl přesnou evidenci v deníku nazvaném Maitressen konto, do kterého si zapisoval jednotlivé návštěvy a ženy zároveň bodoval.
Podle portálu Novinky.cz si v nejúspěšnějším roce poznamenal přes dvě stě osmdesát partnerek a po okolí zanechal nejméně patnáct nemanželských dětí. K místním hostinským býval velmi štědrý. Při jednom z flámů v Dešově například nakázal, aby mu při ranní cestě na hrad visely na plotech vesnice uzeniny, což hospodský skutečně zařídil.
Hradní psinec s přesným řádem
Vedle žen věnoval bítovský pán svou pozornost zvířatům. V hradní zahradě vybudoval voliéry a výběhy, z divadelního sálu udělal psinec a do přízemních prostor paláce umístil terária. Mezi chovanými druhy nechyběl mravenečník, ovšem hlavní část hradní zvěře tvořili psi. Bránu hlídalo šest dog.
V dobách největšího rozmachu žilo na Bítově současně až dvě stě psů různých plemen. O smečku pečoval vyčleněný personál, který se řídil přesným písemným řádem. Pro přípravu žrádla sloužila původní panská kuchyně z dob rodu Daunů. Podřízení se museli starat o to, aby kotce měly v sobotu vyměněnou slámu a zvířata byla umyta mýdlem. Někteří psi měli k dispozici i vlastní ručníky s vyšitým monogramem. Štěňata baron nikdy neprodával, do cizích rukou je výhradně daroval.
V roce 1930 do hradního zvěřince přibyla lvice Mietzi Mausi, kterou Jiří Haas odkoupil jako mládě od cirkusu Kludský. Jméno dostala podle populární animované postavičky z produkce Walta Disneyho. Šelma se stala baronovou oblíbenou společnicí a zvykla si sedávat společně s lidmi přímo u jídelního stolu.
Unikátní sbírka preparovaných zvířat
Zvířata, ke kterým neměl baron natolik úzký vztah, končila po přirozené smrti na jednom z několika psích hřbitovů přímo v hradním areálu. Každý hrob označoval dřevěný kříž s plechovou jmenovkou. Se svými nejoblíbenějšími kusy se ale majitel Bítova odmítal definitivně rozloučit.
Nechával je proto preparovat, a to vždy přesně v poloze, ve které zvíře za svého života nejraději odpočívalo. V interiérech hradu se tak postupně shromáždila sbírka obsahující 49 až 51 vycpaných psů. Mezi exponáty se nacházejí čistokrevná plemena jako jezevčíci, boxeři či bernardýni, ale také desítky různých kříženců, kteří se po hradbách pohybovali volně. Významnou raritou jsou dříve běžní, dnes však již zcela vyhynulí stájoví pinčové, které ve svém románu zmínil spisovatel Jaroslav Hašek.
Výstřel v rytmistrovské uniformě
Druhou světovou válku přečkal Jiří Haas obklopený svými zvířaty. Jakožto člověk s částečně židovskými kořeny s nacistickým režimem aktivně nespolupracoval a podle dobových zpráv za války několika lidem pomohl. Dne 11. května 1945 ale na Bítov dorazila skupina partyzánů a komunistických funkcionářů.
Devětašedesátiletému majiteli nařídili sbalit si kufřík a okamžitě se pěšky přesunout do rakouské Vídně. Jiří Haas tento příkaz nesplnil, oblékl se do staré uniformy c. k. rytmistra a následně se zastřelil. Baronův původní plán, aby byla lvice pochována po jeho boku v rodinné hrobce v hradní kapli, se nikdy neuskutečnil.
Krátce po jeho smrti uhynula i samotná Mietzi Mausi. Historické zdroje se u jejího konce rozcházejí. Podle jedné verze ji zastřelil sovětský voják kvůli kůži, podle jiných výpovědí zvíře v poválečném zmatku otrávili arsenem místní obyvatelé. Hradní majetek si za minimální ceny rozebrali lidé z okolí. Vycpaní psi na místě zůstali a tvoří součást základního prohlídkového okruhu bítovského hradu.
.jpg){kind=link}