Vídeňské lázně Centralbad se topí v horké páře a klidné odpoledne naruší nečekaně ostrý zvuk políčku. Arcivévoda Ludvík Viktor právě dostal facku od urostlého důstojníka. Incident z roku 1904 odstartuje strmý pád nejmladšího bratra císaře Františka Josefa I. Habsburský dvůr po letech přehlížení skandálů rázně zasahuje a posílá vzpurného příbuzného do trvalého vyhnanství.
Zlatá klec maminčina mazánka
Matka Žofie Bavorská si po třech synech a jedné zemřelé dceři velmi přála dívku. Nejmladší potomek získal rychle přezdívku Luziwuzi a vyrůstal v obklopení přehnané mateřské péče. Tento výraz z vídeňského dialektu označoval něco titěrného k neustálému opatrování. Starší sourozenci měli jasně narýsovaný osud, František Josef usedl na trůn a Maxmilián odjel pro císařskou korunu do Mexika.
Benjamínek rodiny vojenské uniformy nenáviděl a zajímal se o umění, divadlo a pestrou společnost. Z rodinného rozpočtu čerpal obrovské sumy a na vídeňské Ringstraße postavil velkolepý palác. Budova dnes shodou okolností slouží jako kasino.
Mladý Habsburk uvnitř pořádal opulentní večírky plné umělců a pohledných důstojníků. Své hosty štědře odměňoval. Ve městě si udržoval mimořádně dobré vztahy se staršími dvorními dámami. Pravidelně je k svátkům obdarovával květinami a ony následně žehlily jeho prohřešky u panovníka. Plánovaný sňatek s bohatou dědičkou brazilského císařství Isabellou vytrvale odmítal.
Tajné komnaty plné krajek
Soukromé prostory paláce na Schwarzenbergplatz ukrývaly tajné pokoje naplněné drahými róbami a parukami. Mladý šlechtic propadl vášni pro ženské oblečení a nechával se fotografovat v neobvyklých stylizacích. Oblékal nadýchané baletní sukně, těžké rokokové šaty po vzoru Marie Antoinetty nebo kostým orientální tanečnice.
Na přelomu století platily intimní styky mezi muži za trestný čin. Aristokrat však svou orientaci dával na veřejnosti otevřeně najevo a do společnosti vyrážel v doprovodu mladých milců. Vídeňská policie shromažďovala obsáhlé složky hlášení z pochybných podniků, panovník však situaci dlouho řešil taktikou absolutního mlčení.
Extravagantní příbuzný atmosféru u dvora zhoršoval svým chováním k ostatním členům rodiny. S císařovnou Alžbětou zvanou Sisi vedl otevřenou válku. Posměšně ji označoval za splašenou lokomotivu kvůli jejím neustálým cestám mimo hlavní město.
Švagrová mu urážky vracela a říkala mu jedovatý plaz. Dětem rovnou zakázala návštěvy u strýce. Konflikt dosáhl vrcholu ve chvíli zpochybnění otcovství nejmladší dcery císařského páru Marie Valerie. Známý intrikán roznášel klepy a útočil absolutně na všechny lidi ve svém okolí.
Poslední přešlap a nucený exil
Osudný incident v lázních Centralbad znamenal definitivní konec bratrské tolerance. Pokus o svedení cizího důstojníka skončil veřejnou potupou. Rozhořčený císař podepsal dekret o vyhnanství.
Arcivévoda putoval pod přísným dohledem na salcburský zámek. Osobní stráž tvořili důstojníci s povinností pravidelně donášet zprávy do Vídně. Uvězněný muž v záchvatech amoku rozbíjel drahé servisy z míšeňského porcelánu.
Čas v izolaci využil k budování rozsáhlých uměleckých sbírek. Přesun do Salcburku přinesl i zcela novou tvář obávaného muže. Štědře podporoval místní divadlo a věnoval vysoké finanční částky na provoz nemocnic. Místní obyvatelé si ho pro jeho štědrost brzy oblíbili.
Válečný rok 1915 přinesl další krutou ránu. Rodina ho na základě lékařských posudků zbavila svéprávnosti z důvodu těžké duševní nemoci.
Když v lednu roku 1919 ve věku šestasedmdesáti let umíral na zápal plic, mocná monarchie už několik měsíců neexistovala. K úmrtnímu loži překvapivě přijela pouze neteř Marie Valerie. Rodina posmrtně odmítla uložení ostatků do tradiční kapucínské krypty. Hrob se dvěma prostými iniciálami leží na nenápadném hřbitově v obci Siezenheim. Dražba pozůstalosti o dva roky později odhalila celé Evropě obrovské rozměry luxusu jeho dřívějšího života.
.jpg){kind=link}