Středověká Praha zažívala pod vládou rodu Lucemburků období naprostého rozkvětu. Pozvolna se proměnila v mocenské centrum tehdejší Evropy. Císař Karel IV. vtiskl české metropoli zcela novou tvář a obohatil ji o fascinující gotickou architekturu. Pod pozlátkem vznešených panovnických paláců se ovšem skrývala velmi tvrdá realita všedních dnů obyčejných měšťanů.
Zlatá éra začíná u řezníků
Nástup slavné dynastie odstartoval sňatek Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou a jejich následná velkolepá korunovační hostina proběhla v únoru roku 1311 v prostorách kláštera minoritů. Panovnický pár štědře podpořil gotickou přestavbu nedalekého kostela svatého Jakuba, který velmi brzy ze všech stran obklopily krámky místních řezníků. Tito řemeslníci fungovali jako ostražití ochránci svatyně a přísně trestali kohokoliv s nekalými úmysly. Sesychající useknutá ruka zloděje přistiženého při krádeži cenné sošky Panny Marie Bolestné tam visí dodnes.
Pražský hrad se na počátku 14. století nacházel ve velmi zuboženém stavu. Královské rodině nenabízel patřičné pohodlí. Eliška Přemyslovna se tedy rozhodla budoucího císaře Karla IV. přivést na svět v útulnějším prostředí Domu U Kamenného zvonu. Ten najdete přímo na Staroměstském náměstí. Nový panovník později vzal budování zanedbané metropole pevně do svých rukou a s mimořádným odhodláním z ní vytvořil vážené srdce celé Svaté říše římské.
Rozrůstající se metropole
Vládce inicioval stavbu slavného mostu přes Vltavu a položil základy katedrály svatého Víta. Tento velkolepý chrám se posléze stal důstojným místem posledního odpočinku českých panovníků a bezpečnou schránkou pro uložení ostatků svatého Václava. V polovině 14. století císař velkoryse založil Nové Město pražské s centrem na dnešním Václavském náměstí. Tamní zástavba vypadala tenkrát úplně jinak. Jednotlivé domy disponovaly vlastními rozlehlými zahradami.
Nově vznikající čtvrť obehnaná bytelnými hradbami se čtyřmi hlavními branami přilákala davy nových obyvatel. Populace města se rychle vyšplhala ke čtyřiceti tisícům lidí. Založením univerzity pak začal opravdový zlatý věk plný diplomatických jednání. Panovník pamatoval i na ty nejchudší vrstvy obyvatelstva. Rozkázal postavit Hladovou zeď a vytvořil tak velké množství pracovních míst pro lidi bez pravidelné obživy. Praha tak úspěšně vyrostla v metropoli celoevropského významu.
Králův dvůr a pražské lázně
Karlovi následníci v rozvoji hlavního města pokračovali trochu jiným směrem. Václav IV. vyhledával spíše společnost nižší šlechty a pobyt na Hradě mu vůbec nevyhovoval. Své sídlo s názvem Králův dvůr si vybudoval na místě dnešního Obecního domu a z tohoto rozlehlého paláce s trojúhelníkovým půdorysem řídil celou zemi.
Král velmi rád navštěvoval nedaleké vyhlášené staroměstské lázně a naplno si užíval společnost místních lazebnic. Palácové zdi ovšem zažily i temné chvíle, jelikož panovník čelil ozbrojenému přepadení a ve vlastním domě skončil v nečekaném zajetí vzbouřené české šlechty.
Dva naprosto odlišné světy
Dvorská kultura lákala učence a umělce z dalekých krajů. Většina obyvatel okrajových čtvrtí se potýkala s velmi tvrdými podmínkami. Předměstí sužovaly katastrofální hygienické problémy. Lidé neměli zajištěný přístup k čisté vodě, což pravidelně spouštělo fatální epidemie a nejrůznější infekční nemoci. Pražské ulice tak každý den nabízely pohled na bohaté měšťany procházející se podloubími honosných domů i chudinu bojující o holé přežití v blátivých uličkách za hradbami.
Vládci si velmi dobře uvědomovali strategický význam města a štědře udělovali různá privilegia udržující v ulicích pevný řád. Jan Lucemburský dal staroměstským radním právo přísně trestat mladíky vedoucí neuspořádaný život a stejný postih čekal lichváře půjčující peníze dětem bez svolení rodičů.
Panovníci se snažili formovat tvář města i po kulturní stránce a neváhali přinášet inspiraci ze zahraničí. Karel IV. velmi obdivoval italský zpěv a založil pro řád ambroziánů kostel na místě dnešního divadla Hybernia.
