Její život připomíná temný román o bezcitné zradě vlastních příbuzných. Princezna Jana I. Kastilská doplatila na svou hlubokou lásku k manželovi ztrátou svobody i panovnické koruny. Nakonec strávila většinu svého dospělého života v přísné izolaci za zdmi nenápadného kláštera.
Svatba po prvním setkání
V mládí vyrůstala na španělském královském dvoře a vynikala přirozenou inteligencí i mimořádným půvabem. Pozornost okolí poutala modrýma očima a velmi světlou pletí, což představovalo v tamních jižních končinách velkou vzácnost. Rodiče jí zajistili vynikající vzdělání. Princezna také výborně tančila, ovládala hru na několik hudebních nástrojů a s oblibou se věnovala tehdy populárnímu lovu s dravými ptáky.
Její osud nabral zcela nový směr po dohodnutí výhodného politického sňatku s arcivévodou Filipem Sličným z rodu Habsburků. K prvnímu setkání budoucích manželů došlo po dlouhé plavbě ve flanderském městě Mechelen a mladá žena na místě podlehla silnému milostnému okouzlení. Svatba se konala na výslovné přání obou nedočkavých snoubenců hned druhý den po jejich prvotním seznámení. Zpočátku se všem zúčastněným zdálo, že vzájemné porozumění přinese novému panovnickému páru celoživotní štěstí a naprostou harmonii.
Ztráta iluzí a mocenské intriky
Prvotní manželovo nadšení velmi rychle vyprchalo a král začal trávit mnohem více volného času na lovech nebo při nejrůznějších dvorských zábavách. Své dny vyplňoval častým cestováním a vyhledával společnost jiných žen, čímž svou zákonitou manželku silně zanedbával. Zamilovaná žena ho navzdory všemu utrpení nepřestávala milovat a vytvořila si na něm velmi silnou citovou závislost. Manžel její odevzdanosti velmi obratně využíval a pozvolna ji zcela izoloval od vnějšího světa i veškeré příchozí osobní korespondence.
Úmrtí starších sourozenců udělalo z mladé panovnice hlavní dědičku celého rozsáhlého španělského impéria a rázem změnilo poměry na dvoře. Tato nová situace okamžitě probudila politické ambice jejího muže i vlastního otce Ferdinanda Aragonského. Manžel se začal velmi hlasitě dožadovat regentských práv a všemožně se snažil přesvědčit okolí o manželčině postupující duševní nemoci. Její otec měl s ovládnutím trůnu naprosto stejné plány a mezi oběma muži brzy propukl velmi ostrý boj o absolutní moc nad zemí.
Noční cesty s rakví
Na podzim roku 1506 panovník náhle onemocněl tyfovou horečkou a po krátkém marném boji se zákeřnou chorobou nečekaně zemřel. Zhroucená panovnice se odmítala za jakýchkoliv okolností odloučit od manželových ostatků a nechala jeho tělo dokonce vyjmout z původního klášterního hrobu. Toužila ho pochovat až v daleké Granadě a s rakví putovala po španělském území dlouhých osm měsíců. Smuteční průvod se přitom dával do pohybu výhradně v noci a zlomená vdova trávila veškerý svůj čas v usilovných modlitbách za jeho duši.
Dlouhá desetiletí v izolaci
Otec využil této velmi složité situace a nechal svou zlomenou dceru převézt do přísné izolace na hradě v Tordesillas. Ve vězení prožila následujících šestačtyřicet let svého zmařeného života a na znamení smutku chodila oblečená výhradně v tmavém černém šatu. Jedinou společnost jí dělala nejmladší dcera Kateřina, kterou po několika letech dvůr raději provdal do Portugalska. Po otcově smrti převzal kontrolu nad jejím osudem její vlastní syn Karel a pečlivě se postaral o úplné zničení všech listin týkajících se jejího dlouhého zajetí.
Na počátku 20. let 16. století navštívili izolovanou panovnici zástupci protikrálovského povstání a marně vězněnou ženu žádali o podporu proti Karlovi. Ve stáří se její tělesný i duševní stav začal prudce zhoršovat a objevilo se velmi bolestivé částečné ochrnutí nohy. Trpěla ve velmi špatných hygienických podmínkách a dvorní strážci ji dokonce zcela nesmyslně obviňovali z čarodějnictví. Zemřela opuštěná ve věku pětasedmdesáti let a teprve po své smrti spočinula v milované Granadě vedle svého manžela.
