Útroby moravské metropole skrývají ojedinělý pohled do dávné minulosti. Kapucínská hrobka pod kostelem Nalezení svatého Kříže v Brně dodnes uchovává přirozeně mumifikovaná těla někdejších řeholníků i významných dobových osobností. Návštěvníci zde na vlastní oči vidí neúprosnou křehkost lidské existence ve velmi syrové a bezprostřední podobě. Unikátní podzemní prostor láká příchozí k tichému zamyšlení nad během neúprosného času.
Tajemství větracích šachet
Čtyřiadvacet dochovaných těl řeholníků leží dlouhá staletí na holé zemi bez sebemenšího náznaku běžného rozkladu. Brněnští stavitelé spletité podzemí chytře vybavili šedesáti větracími šachtami, které hlubokými prostorami neustále prohání stálý proud suchého vzduchu. Společně s pórovitou geologickou horninou tento systém dokázal z těl odvést veškerou vlhkost v neuvěřitelně krátkém čase.
Mrtví mniši díky přirozené mumifikaci dnes váží pouhých osm kilogramů a k jejich zachování nebyla zapotřebí žádná nepřirozená chemie. Kapucíni důsledně dodržovali přísný slib chudoby a odmítali proto nakupovat honosné dubové truhly. Své zesnulé spolubratry ukládali v rouše rovnou na hlínu s obyčejnou kamennou cihlou pod hlavou.
Změny barokní pohřební praxe
První obyvatelé nalezli v chladném suterénu odpočinek počátkem roku 1656. Komunita sem tehdy pietně přenesla ostatky bratrů z původního zničeného kláštera za hradbami, který padl za oběť obléhání Brna švédským vojskem. Zavedené zvyklosti místních mnichů narušil až osvícenský císař Josef II. Panovník na konci 18. století z hygienických důvodů striktně ukončil veškeré pochovávání obyvatel uvnitř městských zástaveb. Do té doby nalezlo v rozlehlé hrobce klid zhruba sto padesát příslušníků řádu a padesát jejich štědrých šlechtických podporovatelů.
Bohaté mecenáše od kapucínů spolehlivě odlišovaly okrasné malované rakve ozdobené identifikačními kovovými štítky. Samotní bratři si do temné věčnosti odnášeli pouze miniaturní vydání řeholních pravidel a malý dřevěný kříž za odsloužená léta.
Ostatky obávaného velitele pandurů
Mimořádnou pozornost pravidelně poutají zachované ostatky Františka barona Trencka. Z původně doživotního vězně na nedaleké pevnosti Špilberk se vlivem trpělivého klášterního zpovědníka stal litující kajícník a část nabytého majetku odkázal na vybrané dobročinné účely. Oslavovaný velitel dostal koncem 19. století novou cínovou rakev, kterou pro něj velkoryse obstaral prasynovec Jindřich von Trenck.
Vědci podrobili vzácnou mumii rozsáhlému zkoumání a nedávno jí úspěšně vrátili odcizený palec levé ruky ze sbírek Muzea města Brna. Moderní počítačové technologie navíc brněnským antropologům umožnily vymodelovat věrnou tvář tohoto vojáka.
Turistický ruch mumiím prospívá
Lidé začali tajemné krypty vyhledávat zhruba v polovině 19. století. „Sestoupíme nejprve po uzounkých točitých schodech do místnosti podobné kapli,“ pochvaloval si zážitek redaktor dobového časopisu Ruch a barvitě líčil rudý svit voskových pochodní tehdejšího průvodce. Na exkurzi sem o sedm let později zavítal i arcivévoda František Ferdinand d’Este se svým bratrem Ottem.
Klášterní chod utrpěl tvrdou ránu během komunistické akce na jaře roku 1950, kdy úřady řeholníky násilně vystěhovaly. Správu areálu převzali diecézní kněží Karel Černý a Ludvík Horký, kteří zachovali chod turistických prohlídek a přizvali akademického sochaře Jaroslava Vaňka k vytvoření nových stylových plastik.
Řád se do vlastních budov naplno vrátil až po sametové revoluci a nastartoval důkladnou modernizaci celého prostoru. Návštěvníci dnes vcházejí úzkou uličkou přes opravený dvorek s moderní kašnou od sochaře Otmara Olivy. Náročná rekonstrukce podlah a pokládka italského kamene navíc odhalila původní renesanční sklepení někdejších panských domů rodu Magnisů. Ostatky starších řeholníků bezpečně odděluje nová prosklená stěna bránící přímému kontaktu s příchozími.
Přítomnost zvídavých turistů paradoxně křehkým pozůstatkům prospívá ze všeho nejvíce. Stálý pohyb procházejících lidí úspěšně udržuje tolik potřebnou cirkulaci suchého vzduchu, bez které by cenné mumie dávno podlehly zubu času.
