Václav Kotál vyrazil na začátku dvacátých let minulého století na pěší túru z argentinského Buenos Aires až do amerického Chicaga. Obyčejný obuvnický učeň z jižních Čech dokázal v cizím prostředí ujít obrovskou porci kilometrů a získal mimořádnou mediální slávu. Své cestovatelské zážitky brzy přetavil do velmi ostrého varování pro všechny krajany usilující o nový pohodlný život za oceánem.
Těžké začátky na argentinských plantážích
Václav Kotál se narodil 12. září 1894 v obci Bratřice u Pacova do velmi chudé rodiny místního domkaře. V Praze se v mládí vyučil ševcem a těsně před vypuknutím první světové války odcestoval do Argentiny. Hnala ho tam touha vyhnout se hrozící vojenské službě a snaha najít mnohem lepší živobytí v hospodářsky slibné zemi. V dalekém prostředí ale narazil na velmi tvrdou a nelítostnou realitu.
Rychle střídal nejrůznější zaměstnání, tvrdě pracoval jako nekvalifikovaná síla na bavlníkových plantážích a nakonec zakotvil u policie v Patagonii. Osobní úspěch a pohádkové bohatství ale nepřicházely. Mladý dobrodruh naopak musel dnes a denně sledovat ostatní krajany marně bojující o základní přežití v drsné přírodě. Během služby také opakovaně narážel na obrovskou zkorumpovanost úředníků a bezohledné jednání velkých podnikatelů.
Pozornost amerického tisku v Chicagu
Nuzné poměry a chronický nedostatek financí ho donutily k naprosto nevídanému kroku. Z Buenos Aires vyrazil pěšky na sever a do září 1922 dokázal přes celou Střední Ameriku dojít až do Chicaga. Cestou zdolal těžko uvěřitelných 20 tisíc kilometrů a psal o sobě krátké příhody pro krajanské tiskoviny. V cíli ho vítaly tisíce nadšených Čechoslováků a místní noviny mu na svých stránkách věnovaly nebývalý prostor.
Vysoký blonďák v khaki oblečení, vysokých kožených botách a s páskem plným nábojů vzbuzoval všude rozruch. Původně plánoval dojít pěšky přes Aljašku a Asii rovnou až do Prahy. Cestu ale nečekaně ve Wisconsinu přerušil s odkazem na zhoršený zdravotní stav své matky a domů se vrátil lodí. Cestou pořádal besedy a vybíral od krajanů peníze na svůj další posun.
Varování před vidinou snadného bohatství
Získanou slávu Kotál po návratu do Evropy využil k systematickému odrazování obyvatel od daleké cesty do Latinské Ameriky. Rolníkům usilovně rozmlouval stěhování do Mexika i Argentiny kvůli špatnému horkému podnebí, kolísajícím cenám zemědělských plodin a všudypřítomným podvodným agentům. „Každá propaganda vedená za účelem povzbuzení emigrace do Mexika zakládá se na nepravdě,“ napsal cestovatel ve svém sloupku pro chicagský deník Svornost.
O pár let později vydal dobrodružnou knihu V zemi zlata a utrpení, kde popsal tragické osudy imigrantů končících v nejhorším případě jako otroci nebo trestanci. „Ačkoliv žijí v daleké cizině naši boháči, radím každému, aby dříve, než pojede do ciziny, přečetl si moji knížku,“ dodal rezolutně ve svém publikovaném díle. Zvláště ostře vystupoval proti najatým verbířům lodních společností slibujícím lidem horentní zisky naprosto bez práce.
Pochod kolem republiky v pokročilém věku
Muž s pověstí velkého světoběžníka se do Jižní Ameriky podíval ještě jednou v roce 1926 jako vyslaný dopisovatel Pražských vzorkových veletrhů. Místní československá kolonie ho ale přijala velmi chladně a s velkými výhradami. Usazeným krajanům mimořádně vadilo jeho zjevné přehánění v tištěných textech a otevřeně zpochybňovali jeho morální kredit. Zbytek života pak strávil poměrně v ústraní v Praze, kde si svépomocí postavil menší rodinný dům.
Celoživotní láska k dlouhým trasám ho ale nikdy neopustila. V roce 1971 na počest padesátého výročí vzniku strany vyrazil ve svých osmasedmdesáti letech na stodenní pochod kolem celé naší republiky. Každý den zvládal v klidu ujít padesát až sedmdesát kilometrů a v novinách si vysloužil obdivnou přezdívku chodec nezmar. Václav Kotál zemřel o pět let později na jaře 1976 na selhání srdce.
