Carol a David Vetterovi si velmi přáli velkou rodinu a riskovali další těhotenství i přes nepříznivou genetickou zátěž. Jejich druhý syn David přišel na svět s těžkou poruchou imunity. Celý svůj krátký život proto musel strávit v přísně sterilním prostředí speciální plastové bubliny. Matka chlapce mohla poprvé pohladit bez ochranných rukavic až v den jeho smrti.
Narození do sterilního světa
Vetterovi toužili mít více dětí, realita jim ovšem postavila do cesty těžkou překážku. Prvorozený syn zemřel na vzácnou nemoc krátce po narození. Šlo o genetickou poruchu spojenou s chromozomem X a u dalších chlapců existovala padesátiprocentní pravděpodobnost jejího propuknutí. Carol však pouhých osm týdnů po rodinné tragédii znovu otěhotněla.
Druhý chlapec přišel na svět 21. září 1971 v houstonském lékařském středisku. Odborníci provedli císařský řez za absolutně sterilních podmínek a novorozence umístili po necelých třiceti sekundách do připraveného izolátoru. Biolog Raphael Wilson pro něj zkonstruoval průhlednou plastovou bublinu stoprocentně chránící před mikroorganismy z okolí.
Hned po narození v ní zástupce církve provedl zrychlený křest sterilizovanou svěcenou vodou. Rodina následující týdny s napětím čekala na výsledky krevních testů. Obavy se bohužel potvrdily a novorozený David skutečně postrádal imunitní systém.
Původní plán počítal s transplantací kostní dřeně od zdravé starší sestry Katherine. Detailní vyšetření ukázala nevhodnost tohoto řešení a chlapec musel zůstat v izolaci.
Dětství s přísnými pravidly dezinfekce
Vetter trávil dětství v texaské dětské nemocnici. Rodiče i lékařský personál využívali k fyzickému kontaktu speciální černé rukavice zabudované přímo ve stěnách plastového domova. Vzduch uvnitř procházel nepřetržitou filtrací. Veškeré předměty podstupovaly před cestou za pacientem náročný proces dezinfekce ve vstupní komoře.
Oblečení a hračky se sterilizovaly plynným ethylenoxidem při teplotě šedesáti stupňů po dobu čtyř hodin. Následně se musely ještě dlouhých sedm dní provzdušňovat. Jídlo procházelo podobně složitou úpravou, do které se plyn z bezpečnostních důvodů nepřidával.
Chlapec proto nikdy neochutnal obyčejnou Coca Colu, protože během procesu silného zahřívání úplně ztratila svou typickou chuť. Blízcí mu vytrvale vytvářeli co nejběžnější zázemí. Během Halloweenu si oblékl kostým a rozdával ostatním maskovaným dětem sladkosti přes zabudované rukavice.
Se svou starší sestrou si normálně hrál a občas se i pošťuchovali. „Věda mého syna chránila, nikdy to nebyl experiment,“ uvedla matka Carol v materiálech pro organizaci Immune Deficiency Foundation. Společným cílem rodiny bylo udržet pacienta v bezpečí, přinést mu vnější svět dovnitř a dát mu dostatek lásky.
Popularita a snaha o běžný život
Příběh pacienta v průhledném prostředí poutal obrovskou pozornost široké veřejnosti. Televize dokonce v roce 1976 odvysílala film s Johnem Travoltou přímo inspirovaný tímto osudem. Rodina chlapce vytrvale chránila před náporem médií. Vetter si přesto poměrně brzy uvědomil svou rostoucí popularitu.
Kolem osmého roku věku objevil svou tvář na stránkách novin. Další den sebevědomě oznámil matce, že je hvězda a slavné osobnosti podle něj nemusí uklízet hračky. Matka situaci s humorem vyřešila upozorněním, že včerejší noviny už neplatí a bublinu si musí zkrátka uklidit.
Pacient vynikal vysokou inteligencí a byl po fyzické stránce naprosto zdravý. Jasně si uvědomoval svou izolaci a s přibývajícím věkem nesl situaci psychicky hůře. Technici z NASA mu proto vytvořili speciální ochranný skafandr pro bezpečný pohyb venku.
Absolvoval v něm celkem sedm vycházek a po čase z něj vyrostl. Příbuzní mu později zařídili mobilní izolátor pro pobyt v rodinném domě. Zažil také zcela soukromé promítání snímku Návrat Jediho v místním kině.
Tragické komplikace a odkaz pro medicínu
S blížící se pubertou narůstaly obavy ohledně budoucího psychického vývoje. Zklamaní specialisté postupně odcházeli do jiných oborů a chlapec se začal silně uzavírat do sebe. Ve dvanácti letech svitla rodině překvapivá naděje. Bostonští lékaři nalezli funkční způsob transplantace kostní dřeně od dárce bez úplné shody.
Podzimní operace roku 1983 dopadla dobře a pacientovo tělo darovanou tkáň okamžitě přijalo. Poslední prosincový den ale odstartovaly obrovské výkyvy teplot a rodina ihned spěchala zpět na kliniku. Laboratorní testy odhalily v krvi virus Epstein Barr. Zanesená infekce bohužel velmi rychle spustila rakovinu lymfatického systému.
Na začátku roku 1984 Vetter svůj izolátor provždy opustil. Upadl do kómatu a 22. února pokojně zemřel. V tento den se ho matka Carol mohla konečně dotknout holou rukou.
Jeho složitý život obohatil medicínu o obrovské množství užitečných poznatků. Získané zkušenosti podle rodiny pomohly k včasné diagnostice dalších dětí a dnešní věda už dokonce testuje upravený virus HIV k inovativní genové léčbě této zrádné nemoci.
