Na odlehlém bavorském statku nedaleko Mnichova hospodařil počátkem 20. let Andreas Gruber se svou velkou rodinou. Běžný venkovský život narušila na jaře roku 1922 série neobvyklých událostí. Uzavřená komunita místních obyvatel se tehdy stala svědkem tragédie, nad kterou i po více než sto letech visí mnoho nezodpovězených otázek.
Stopy ve sněhu a rozbitý zámek
Život rodiny Gruberových plynul ve velkém odloučení od okolní společnosti. Usedlost Hinterkaifeck stála o samotě blízko temného lesa a sousedé se jí raději vyhýbali. Sedlák měl pověst tvrdého a velmi lakomého muže. Šest měsíců před osudným jarem rodinu narychlo opustila tehdejší služebná s odůvodněním, že na půdě slýchává cizí kroky. Další podivnosti na sebe nenechaly dlouho čekat. Andreas našel v březnu u kůlny zcela neporušené stopy ve sněhu. Vedly z lesa přímo ke stavení, zpátky se ovšem nevracely.
Hospodář si následně všiml poškozeného zámku u kůlny na nářadí. Na dvoře se navíc zničehonic objevily výtisky novin, které si nikdo z obyvatel domu nepředplácel. Všech pět členů domácnosti pociťovalo silné znepokojení. O rodinných problémech promluvila i sedmiletá vnučka Cäzilia. Dívka se ve škole svěřila spolužákům se zážitkem z předchozí noci. Matka Viktoria prý po velmi ostré hádce s rodiči utekla z domu. Příbuzní ji našli až po několika dlouhých hodinách zmatenou a podchlazenou mezi stromy.
Opuštěná školní lavice
Zlom nastal v pátek 31. března. K rodině toho odpoledne dorazila zbrusu nová hospodyně Maria Baumgartner. Na statku měla pomáhat s péčí o dobytek a s chodem celé rozlehlé usedlosti. Ráno zůstala lavice malé školačky prázdná a nikdo z rodiny se neobjevil ani na pravidelné mši v místním kostele. Sousedům připadalo podivné, že Gruberovi nevyzvedávají poštu. Na pozemek dorazil v úterý opravář zemědělských strojů Albert Hofner. Nenašel nikoho z majitelů a po několika hodinách práce na dvoře odjel s nepořízenou.
Odpoledne téhož dne se k usedlosti vypravil soused Lorenz Schlittenbauer s dalšími dvěma muži z nedaleké vesnice. Dveře obytného stavení byly pevně zamčené. Skupina se proto rozhodla prozkoumat hospodářské budovy. Ve stodole muži objevili těla Andrease, jeho manželky Cäzilie, dcery Viktorie a mladší Cäzilie. Někdo je pečlivě zakryl vrstvou sena. V domě ležela pod hromadou oblečení těla nové služebné a dvouletého Josefa. Z ohledání vyplynulo použití těžkého zemědělského nástroje k usmrcení všech obětí.
Život po boku obětí
Z vyšetřování tehdejší policie vyplynuly vysoce znepokojivé skutečnosti. Neznámý útočník na statku strávil další tři dny. O hospodářská zvířata bylo celou dobu velmi dobře postaráno a někdo z kuchyně ujídal zásoby chleba i masa. Kolemjdoucí dokonce o víkendu pozorovali kouř stoupající z komína. Jeden z místních řemeslníků se v noci přiblížil k domu a narazil na člověka s lucernou. Neznámý muž ho prudkým světlem oslepil a donutil k rychlému odchodu. Z pece byl podle svědků cítit silný a neobvyklý zápach.
Komisaři původně pracovali s variantou loupežného přepadení. Tuto hypotézu museli vzápětí opustit. V domě zůstala velká finanční hotovost i cenné šperky. Útočník se o cennosti vůbec nezajímal. Pozornost vyšetřovatelů se proto stočila k osobním motivům. Rodina Gruberových skrývala hluboká tajemství. Andreas udržoval dlouhé roky intimní poměr se svou dcerou Viktorií. Soud je za toto chování v roce 1915 poslal na několik měsíců do vězení. Ve vesnici se posléze velmi otevřeně spekulovalo o otcovství malého Josefa.
Odkaz zničeného místa
Hlavním podezřelým se na dlouhé měsíce stal soused Lorenz Schlittenbauer. Ovdovělé Viktorii se před časem dvořil a podílel se na samotném nálezu obětí. V přítomnosti policistů se choval překvapivě klidně a dům suverénně odemkl ztraceným klíčem. Hmatatelné důkazy ovšem chyběly. „Všechno nasvědčuje tomu, že mezi pachateli a oběťmi byl velký emocionální konflikt,“ potvrdil v rozhovoru pro deník Schrobenhausener Zeitung vrchní inspektor Klaus Wiest z mnichovského policejního ředitelství. Zničený statek nechal majitel už po roce srovnat se zemí a případ zůstává nevyřešen.
.jpg){kind=link}