Jako dárek ke svým třináctinám dostala Anne Frank (†15) deník, který se proměnil v nejsilnější připomínku hrůz války. Mladá dívka si do něj dva roky poctivě zaznamenávala život v úkrytu, kde se spolu se svou rodinou schovávala před nacisty. Poslední věty zapsala právě 1. srpna 1944…
Ticho, které přerušily kroky. A pak výkřik
Čtyřiadvacet měsíců žili zavření v zadní části domu v Amsterodamu, za zdmi skladu firmy Otto Franka – otce Anne a Margot a manžela Edith a blízkých přátel. Osm lidí ve stísněném prostoru, kteří se vyhýbali zvukům, slunci i lidem. Až do 4. srpna 1944, kdy je odhalila razie vedená příslušníky SS.
„Byl jsem nahoře u rodiny Van Pelsových v Peterově pokoji a pomáhal jsem mu s úkoly. Najednou někdo vyběhl po schodech, pak se otevřely dveře a přímo proti nám stál muž s pistolí v ruce. Odvedl nás dolů, tam už byli všichni shromážděni. Moje žena, děti i rodina Van Pelsových tam všichni stáli s rukama nad hlavou,“ popsal Otto Frank po válce, jak píše web annefrank.org.
Skončila jejich naděje. Skončilo dívčino psaní. Anne si do deníku napsala poslední větu jen tři dny před tímto okamžikem – tedy 1. srpna 1944.
Nizozemský azyl, který skončil tragédií
Frankovi původně žili v Německu. Když se moci chopil Hitler, to byly Anne tři roky, odešli do Nizozemska. V Amsterodamu Otto Frank založil firmu s názvem Opekta a pokoušel se rodině zajistit nový život. Dívky se rychle adaptovaly a navštěvovaly tamní školy.
10. května 1940 se ale změnily po napadení Nizozemí Němci zákony a nově se museli všichni Židé registrovat a navštěvovat jen pro ně určené školy. Otto Frank začal přemýšlet o úkrytu. Vše nabralo rychlý spád poté, co 5. července 1942 obdržela jeho starší dcera Margot povolávací rozkaz. Rodina se tak ihned rozhodla k radikálnímu kroku – zmizet ze světa.
Z přátel se stali spojenci. Pomáhali jim se zásobami, vzkazy i utajením celé existence. Anne mezitím dostala k narozeninám zápisník, který se brzy stal jejím nejbližším důvěrníkem. „Od května to s dobrými časy začalo jít z kopce: nejdřív válka, potom kapitulace a vpád Němců a pro nás Židy nastala bída,“ napsala Anne do deníku. Poslední zápis nese datum 1. srpna 1944. Poté už jen ticho. Našli je po anonymním telefonickém udání.
Z deníku se stal celosvětový hlas těch, kteří umlkli
Po zatčení byli členové obou rodin deportováni nejprve do Osvětimi, později byli Anne a její sestra Margot převezeny do Bergen-Belsenu. Obě tam zemřely na tyfus, a to krátce před osvobozením. Spolu s nimi i matka Edith.
Otto Frank přežil. Po válce deník své dcery vydal a nechal tak promluvit hlas, který měl být navždy umlčen. Kniha vyšla poprvé v roce 1955 a rychle se stala symbolem lidskosti uprostřed nelidskosti. Přeložena byla do desítek jazyků. Zpracování deníku se dočkalo několika podob.
I o desítky let později zůstává Deník Anne Frank připomínkou toho, co se může stát, když se svět dívá jinam. Její příběh dnes znají miliony lidí. A 1. srpen navždy zůstane dnem, kdy dívka přestala psát…
Příběh praotce Čecha mezi legendou a historickou realitou
Zdroj: annefrank.org, idnes.cz, holocaust.cz, denik.cz
