Byl tvrdý, ctižádostivý a nebral si servítky. Před 506 lety přistál Hernán Cortés u pobřeží dnešního Mexika. Do dvou let ovládl mocnou říši Aztéků, srovnal jejich hlavní město se zemí a otevřel dveře španělské kolonizaci Ameriky. Pomohla mu brutální taktika, epidemie neštovic i žena, která mu rozuměla lépe než kdokoli jiný.
Právník, kterému učarovaly příběhy z Nového světa
Narodil se roku 1485 ve španělském Medellínu do staré, ale ne příliš bohaté rodiny. Rodiče chtěli, aby studoval právo. Místo univerzity v Salamance si ale zamiloval vyprávění o výpravách za oceán. Když mu bylo devatenáct, nasedl na loď do Karibiku a místo advokáta z něj byl kolonista.
Na ostrově Hispaniola začal jako úředník, později se přemístil na Kubu, kde se během let stal významným mužem. Dvakrát ho zvolili starostou Santiaga a měl blízko ke guvernérovi Velázquezovi. Jenže jejich vztah se zhoršil. Když měl Cortés vést výpravu na pevninu, Velázquez se to pokusil zablokovat. Marně. Cortés se mu vzepřel, naverboval muže i lodě a v únoru 1519 vyplul vstříc neznámému pobřeží.
Marina, mýty a nemoci
Do Mexika dorazil 4. března 1519. První kontakt s indiány mu přinesl dary, informace i ženy. Jedna z nich, Marina, se stala jeho tlumočnicí i milenkou. Známa také jako Malinche, ovládala několik domorodých jazyků a brzy se naučila španělsky. Cortésovi poskytla klíčové informace o poměrech mezi kmeny a varovala ho před chystaným spiknutím. Díky ní pochopil, že říše Aztéků není tak jednotná, jak se zdálo.
Podle dobových kronik indiáni v Cortésovi zpočátku viděli božskou postavu. Prý se jeho příchod kryl s dávným proroctvím o návratu boha z východu. Vládce Moctezuma II. ho proto přivítal s úctou a zlatem. To byla chyba. Cortés ho vzal jako rukojmí a žádal výkupné. Mezitím se přidal kmen Tlaxcalteků, který byl s Aztéky ve válce.
V klíčové chvíli však rozhodl faktor, který neměl s taktikou nic společného. Evropané s sebou přivezli neštovice. Ty se mezi domorodci šířily rychleji než Cortésova vojska. Epidemie v kombinaci s obléháním oslabila metropoli Tenochtitlán natolik, že Španělé nakonec uspěli.
Zničené město a konec jedné říše
Obléhání trvalo tři měsíce. Aztékové byli bez vody, bez jídla a zdecimovaní nemocemi. Dne 13. srpna 1521 padlo jejich hlavní město. Cortés ho nechal srovnat se zemí a na jeho místě začal budovat město nové. Z Tenochtitlanu se stalo Mexico City. Ze starověké říše Nové Španělsko.
Na výhru ale Cortés nedosáhl bez následků. Když se jeho bývalý spojenec Velázquez pokusil zasáhnout a poslal proti němu další výpravu, Cortés muže porazil, ale musel se dočasně stáhnout. Situace se mu z rukou vymkla, Aztékové se vzbouřili a jeho vojáci museli z města utéct. Když se později vrátil, musel si své vítězství znovu tvrdě vybojovat.
Cortés se stal místodržícím, ale jeho moc netrvala dlouho. V roce 1528 ho Španělsko odvolalo a později už do Mexika směl jen jako soukromník. V dalších letech se snažil o nové výpravy, žádná se však nevyrovnala té, která zničila Aztéky.
Zemřel roku 1547 v Castilleji nedaleko Sevilly. O jeho činech se dodnes vede debata. Pro někoho je to muž, který otevřel dveře moderní historii Latinské Ameriky. Pro jiné bezohledný dobyvatel, který za sebou zanechal jen krev a spáleniště.
