V lednu 1999 v broumovském klášteře nastal moment, který rozvlnil poklidnou hladinu regionální historie. Restaurátoři za štukovou výzdobou klášterního kostela sv. Vojtěcha narazili na dřevěnou schránku ukrývající kopii Turínského plátna z roku 1651. Tato relikvie představuje unikátní spojení s italským originálem, stvrzené dobovým dokumentem o fyzickém doteku obou tkanin během slavnostního obřadu.
Nečekaný objev v presbytáři
Během rutinních restaurátorských prací v interiéru klášterního kostela narazili pracovníci na dutinu ukrytou za věncem štuků v horní části lodi. V zaprášeném prostoru ležela prostá dřevěná truhla, která po otevření vydala svědectví o zapomenuté kapitole barokní zbožnosti. Uvnitř se nacházelo lněné plátno o rozměrech připomínajících originál, nesoucí charakteristický otisk postavy s ranami po bičování a křižování. Tento nález z roku 1999 okamžitě vyvolal vlnu zájmu. Broumovský exemplář totiž patří k nejvěrnějším kopiím své doby, jaké se na sever od Alp dochovaly.
Přímý dotek s originálem
Historickou hodnotu předmětu potvrzuje latinsky psaná listina, která byla ke tkanině přiložena a nese pečeť turínského arcibiskupa. Julius Caesar Bergiria v tomto dokumentu z roku 1651 stvrzuje, že plátno určené pro broumovského opata se během církevního rituálu přímo dotýkalo původní relikvie v Turíně. Tento akt transformoval běžnou kopii na předmět vysokého náboženského významu, který v 17. století získal úctu srovnatelnou s nejvzácnějšími poklady křesťanského světa. Opat Sobek d’Bileberk získal pro svůj klášter dar, který svou prestiží přesahoval hranice tehdejšího království.
Strategické mlčení benediktinských mnichů
Důvody pro zazdění cenného artefaktu zůstávají předmětem diskusí a převažuje pragmatické vysvětlení spojené s ochranou majetku. V období 17. a 18. století procházela Evropa řadou konfliktů. Kláštery se často stávaly terčem drancujících armád, pro které drahocenné schránky a relikviáře představovaly vítanou kořist. Ukrytí plátna do konstrukce zdiva představovalo efektivní způsob, jak zajistit jeho bezpečí před vojáky. Ti by v honbě za zlatem a stříbrem mohli látku nenávratně zničit nebo zcizit.
Postupem času se však informace o přesném umístění úkrytu vytratila z paměti řádu. Za tím stála i přirozená obměna generací řeholníků. Mlčenlivost, která měla být dočasným bezpečnostním opatřením, se proměnila v absolutní zapomnění trvající několik staletí. Benediktinský řád sice uchovával jakési povědomí o existenci vzácného daru, ale konkrétní místo zůstalo utajeno až do konce 20. století. Zapomenuté místo úkrytu paradoxně zajistilo, že se plátno dochovalo v mimořádně dobrém stavu, chráněno před světlem a vlhkostí.
Moderní reflexe barokní víry
Fyzická přítomnost plátna v Broumově dnes nabízí pohled do světa, kde hranice mezi vědou a vírou splývaly v jeden harmonický celek. Restaurátorský průzkum odhalil, že malíř pracoval s přírodními pigmenty a snažil se o maximální věrnost, aby věřícím zprostředkoval co nejpřesnější vjem utrpení. V současnosti je tato relikvie trvale vystavena v prostorách klášterního refektáře, kde doplňuje expozici věnovanou historii vzdělanosti a kultury Broumovska.
Dnešní technologie umožňují detailní studium vláken a pigmentů, které potvrzují stáří tkaniny i použitých barviv do poloviny 17. století. Přestože známe technologický postup vzniku této kopie, okolnosti jejího dlouhého věznění v temnotě za zdmi kostela sv. Vojtěcha si uchovávají svůj specifický genius loci.
