Historie československých politických procesů padesátých let skrývá temná zákoutí plná krutosti a fanatismu. Výrazný levicový intelektuál Vladimír Clementis budoval po válce nový režim, řpesto brzy skončil na popravišti po boku svých dřívějších soudruhů. Vlastní strana ho obětovala ve snaze uspokojit neukojitelné mocenské požadavky Moskvy. Osobní loajalita ustoupila cynickému diktátu doby.
Osudový omyl
Vladimír Clementis patřil mezi hlavní architekty poúnorového státu a zastával prominentní post ministra zahraničních věcí. Jeho politická kariéra začala strmě stoupat po skončení druhé světové války, přičemž ve své vysoké funkci důsledně plnil směrnice tvrdého jádra partaje. Považoval se za pevnou součást zřízení a dlouhodobě prosazoval orientaci na východní blok.
Zkušený advokát původem ze slovenského Tisovce udržoval velice blízké vztahy s nejvyššími představiteli tehdejší vlády. Před vypuknutím světového konfliktu dokonce pomáhal aktivně zakládat levicovou revue DAV a obhajoval stíhané dělníky u prvorepublikových soudů. Svůj život plně zasvětil budování socialismu.
Uvnitř partajního aparátu čelil mnoha kritikům, přesto nadále vkládal plnou důvěru do ochranné ruky samotného prezidenta republiky. Obrat nastal na podzim roku 1949 s hromadným příchodem sovětských poradců do Prahy. Dosavadní jistoty vysokých funkcionářů se rychle rozplynuly v ovzduší všudypřítomné podezřívavosti.
Moskevští emisaři okamžitě požadovali urychlené nalezení vnitřního nepřítele uvnitř státního aparátu. Následovalo potupné odvolání z prestižní pozice a nucený přechod na bezvýznamné úřednické místo v Národní bance. Bývalý ministr se záhy ocitl pod neustálým drobnohledem tajných agentů a smyčka kolem jeho krku se začala nezadržitelně stahovat.
Klement Gottwald
Osobní vazby s držiteli absolutní moci v kritický moment zcela selhaly. První komunistický prezident Klement Gottwald věděl o připravovaném pádu svého někdejšího oblíbence a tlaku z Východu poslušně ustoupil. Sám potvrdil hromadné tresty smrti pro celou skupinu obžalovaných v největším poválečném politickém procesu naší historie.
Stranický sekretariát určoval všechny tresty dlouho dopředu, hlava státu nad svými někdejšími přáteli vynesla naprosto chladnokrevný soud. „Dáme jedenásť špagátov a tri doživotia,“ řekl tehdy Klement Gottwald.
Zlomení vzdoru
Tajné zatčení sledovaného Clementise proběhlo v lednu roku 1951 během běžného venčení psa. Zadržený funkcionář se následně ocitl v temných kobkách kolodějské věznice, kde okamžitě odstartovala série brutálních a nekonečných výslechů. Státní bezpečnost ihned zabavila veškerý jeho majetek bez jakéhokoliv soudního rozhodnutí.
Zpočátku si vzdělaný právník uchovával pevnou vůli a logickou argumentací vyvracel nesmyslná obvinění z takzvaného buržoazního nacionalismu. Bezpečnostní složky proto nasadily ty nejtvrdší myslitelné donucovací prostředky. Odepíraly vyšetřovaným osobám základní spánek a nutily je k neustálému nočnímu pochodu po cele.
Stupňující se psychický teror doplňovaly fingované popravy a bezohledný fyzický nátlak ze strany dozorců. Zlomený šéf diplomacie nakonec krutým procedurám podlehl a musel se otrocky naučit absurdní odpovědi pro budoucí soudní tribunál. „Při vyšetřování si stále zachovával svou bývalou důstojnost,“ uvedl vyšetřovatel StB Bohumil Doubek dle Ústavu pro studium totalitních režimů.
Lída Clementisová
Tajná policie o měsíc později zatkla také manželku obviněného politika, úspěšnou operní pěvkyni Lídu Clementisovou. Ve studené vyšetřovací vazbě strávila naprosto nezákonně dva dlouhé roky a podstoupila mimořádně kruté zacházení od sadistických vyšetřovatelů. Pravidelně snášela dlouhodobé ponořování bosých nohou do ledové vody. Vypovídat lživě proti svému životnímu partnerovi ovšem hrdě a vytrvale odmítala.
Několik hodin před vykonáním nejvyššího trestu přivezla eskorta zuboženou ženu na Pankrác. Manželé se směli naposledy krátce setkat přes tlustou mříž. Odsouzený muž se blížil ke svému nezvratnému konci a jeho choť nesměla ani v nejmenším prozradit svůj vlastní tragický pobyt ve střeženém vězení.
Konec na oprátce
Před senát Státního soudu předstoupilo v listopadu 1952 čtrnáct zdecimovaných funkcionářů. Monstrproces dopadl přesně podle předem napsaného moskevského scénáře a padlo celkem jedenáct absolutních trestů. Žádost o prezidentskou milost tehdejší garnitura zcela lhostejně smetla ze stolu. Třetího prosince téhož roku kat brzy ráno ukončil život člověka odsouzeného za smyšlenou velezradu a vyzvědačství.
👉🏻 Osudy dalších historických osobností.
