Příběh o nacistickém Zlatém vlaku nedá spát generacím amatérských hledačů pokladů i seriózních badatelů. Polský průzkumník Alan Paczuszka se do této dolnoslezské záhady ponořil naplno a letos představil zcela nová zjištění o nočních transportech cenností. Vidina ztracených vagonů s uměleckými díly a zlatem tak na úpatí vrchu Kamienna Góra opět vyvolává zvědavost.
Noční operace ve stínu blížící se fronty
Na konci druhé světové války se Vratislav proměnila v centrum spěšných evakuací obrovského majetku, jelikož obyvatelé v panice před rychle postupující armádou narychlo odevzdávali do bankovních trezorů rodinné cennosti. „Správu těchto zdrojů zajišťoval štáb přímo podřízený SS Obergruppenführerovi Karlu Hankemu,“ uvedl Paczuszka ve svém videu zprostředkovaném portálem Wprost.pl.
Přeprava probíhala v naprostém utajení pod rouškou tmy ze strategických železničních vleček. Podle dostupných svědectví mohlo jít o oblast nádraží Świebocki, která díky svému specifickému uspořádání nabízela ideální podmínky pro diskrétní manipulaci s nákladem nevyčíslitelné hodnoty. Ostrahu ohrožených souprav tehdy zajišťovaly po zuby ozbrojené elitní jednotky a noční transporty mezi lednem a dubnem roku 1945 položily úplný základ dnešního celosvětového pátrání.
Tajné plány a žádosti o masivní výkopy
Představitelé dolnoslezského Valbřichu dostali loni do rukou překvapivý dopis s přesným určením polohy záhadného vlaku, ve kterém odesílatel suverénně tvrdil, že zná místo uložení cenných vagonů v hlubokých lesích. Úřady vzaly celou věc nesmírně vážně a okamžitě uspořádaly krizové schůzky zástupců památkové péče a bezpečnosti.
Území plné vzrostlých stromů ovšem spadá pod správu svídnických lesníků a plánované práce by znamenaly rozsáhlý zásah do krajiny o velikosti devět krát padesát metrů do hloubky několika metrů. Opatrný postup státních zaměstnanců logicky chrání citlivou přírodu před neuváženými kroky mnoha dychtivých nadšenců. Případný objevitel by si navíc musel veškerou těžkou techniku i logistiku zaplatit kompletně z vlastní kapsy, přičemž úřad si pečlivě ponechal možnost povolení kdykoliv bezodkladně stáhnout.
Proutkařská naděje a georadarové vystřízlivění
Letos v zimě rozvířil vody kolem valbřišských lesů badatel Michał Motak, který získal oficiální povolení k pátrání a ihned veřejnosti oznámil nalezení velkého podzemního tunelu u hradu Książ. Motak barvitě popsal tři masivní nákladní vagony ukryté za obrovskou posuvnou ocelovou branou a svá velkolepá tvrzení opíral o radiestetická měření pomocí proutkařských metod a detekce podzemní radiace.
Průzkumná skupina GEMO při Ústavu historického a místního výzkumu ovšem celou vytyčenou lokalitu na přelomu letošního května a června pečlivě proměřila georadarem s naprosto jednoznačným výsledkem. Přístroje naměřily pod povrchem pouze pevnou a celistvou zem.
Konec velkého snění u hradu Książ
Specialisté s konečnou platností vyvrátili existenci železobetonové opěrné stěny, přístupového tunelu i samotného pokladu, takže se sny o gigantickém bohatství u Valbřichu prozatím rozplynuly. „Výsledek tohoto dobrodružství diktoval od začátku zdravý rozum,“ zhodnotili lakonicky celou situaci odborníci z organizace GEMO ve svém prohlášení pro polská média.
Samotný autor vyvrácené proutkařské teorie nechal nové vědecké závěry zcela bez komentáře a stáhl se do ústraní. Legenda o ztracených cennostech Třetí říše ovšem láká zvědavce do Dolního Slezska neustále dál a hluboké lesy si své tajemství bezpečně střeží.
.JPG){kind=link}