Miliardářský dědic Michael Rockefeller měl před sebou na začátku šedesátých let zářivou kariéru ve světě financí. Syn budoucího amerického viceprezidenta si ale místo toho vybral objevování světa a odjel na Novou Guineu sbírat domorodé umění. V listopadu 1961 se jeho člun na rozbouřené řece převrhl a třiadvacetiletý výzkumník beze stopy zmizel v džungli.
Bohatství vyměnil za poznání
Michael Rockefeller se narodil v květnu 1938 do jedné z nejbohatších rodin ve Spojených státech jako pravnuk zakladatele naftové společnosti Standard Oil. Blízcí od něj po absolvování prestižní internátní školy a následném studiu historie na Harvardově univerzitě očekávali vstup do bankovnictví.
Privilegovaný život v New Yorku ho ovšem nelákal a po krátké službě v armádě odcestoval na Novou Guineu sbírat rituální předměty pro otcovo nové Muzeum primitivního umění. Zaměřil se přímo na kmen Asmatů, tehdy žijící naprosto izolovaně bez znalosti papíru nebo oceli.
Do odlehlých komunit připlouval s lodí naloženou háčky a tabákem, což mu u místních velmi rychle otevíralo dveře k pořízení cenných dřevěných soch. Mladík trávil dny sezením v trávě s dětmi a kultura místních řezbářů ho zcela pohltila.
Převržená loď na zrádné řece
Klidný pobyt uprostřed divočiny se proměnil v boj o přežití 18. listopadu 1961 při plavbě na mohutném pontonovém člunu. Rockefeller tehdy cestoval s nizozemským antropologem René Wassingem a u zrádného ústí řeky Betsj se jejich plavidlo vlivem silných vln zalilo vodou.
Domorodí průvodci pohotově skočili do vody a odplavali pro pomoc na kilometry vzdálený břeh. Výzkumníci zůstali na trupu ztroskotané lodi sami celé dva dny a zoufale sledovali přesun na širé moře.
Michael se coby vynikající plavec nakonec rozhodl vzít situaci do vlastních rukou, protože jeho nizozemský společník plavat neuměl. Přivázal si k opasku prázdné palivové kanystry a vrhl se do vln. „Myslím, že to zvládnu,“ vyřkl před Wassingem svá úplně poslední známá slova.
Dávná křivda lovců lebek
Vyčerpaného Wassinga zachránila válečná loď hned následující den. Otec Nelson obratem pronajal letoun Boeing a dorazil osobně dohlížet na masivní pátrání, ovšem po dvou týdnech úřady veškeré akce odvolaly a mladíka později oficiálně prohlásily za utonulého. Spisovatel Carl Hoffman při sběru podkladů pro svou knihu zjistil diametrálně odlišné skutečnosti úzce související s domorodými pravidly o krevní mstě.
Nizozemští vojáci v oblasti zhruba čtyři roky před incidentem při tvrdé razii zastřelili pět vůdců vesnice Otsjanep. Jakmile vyčerpaný trosečník doplaval ke břehu, domorodí bojovníci v něm viděli jen dalšího bílého muže a snadný cíl. Následně ho probodli oštěpem, tělo rituálně zužitkovali a získané kosti si rozdělili na výrobu rybářských háčků i dýk.
Mýty poháněné vládním mlčením
Nizozemská koloniální vláda od misijních kněží o rituální vraždě v pralese velmi dobře věděla. Ve snaze vyhnout se mezinárodní ostudě a udržet si vliv nad spravovaným územím raději příslušné telegramy a dokumenty klasifikovala jako přísně tajné. Informační vakuum následně dalo prostor mnoha divokým teoriím o úspěšném splynutí pohřešovaného muže s neznámým kmenem.
Spekulace tehdy umocnila i proslulá fotografie údajného bělocha na domorodé kánoi. Autor snímku musel posléze dlouze vysvětlovat, že jeho objektiv zachytil pouze domorodce s albinismem.
Zmizelý badatel se tak domů nikdy nevrátil a blízcí zůstali odkázáni na zprávy o pouhém utonutí. „Nikdo neví, co se přesně stalo, a my kvůli tomu žijeme v hrozné nevědomosti,“ posteskla si sestra Mary v rozhovoru pro magazín People.
