Kolský superhluboký vrt představuje nejhlubší uměle vytvořenou díru do zemské kůry v historii lidstva. Monumentální sovětský projekt odstartoval v 70. letech s ambicí pokořit hranici patnácti kilometrů. Místo triumfálního vědeckého finále se opuštěné místo Kolského vrtu v nehostinné ruské tajze stalo středobodem podivných pověstí o bráně do samotného pekla.
Závod velmocí o zemské nitro
V době vrcholící studené války se soupeření Spojených států a Sovětského svazu přesunulo z dobývání vesmíru hluboko pod povrch naší planety. Američané začali hloubit vlastní obří šachtu v Oklahomě a Rusové na to reagovali spuštěním gigantického plánu. Pro svůj ambiciózní pokus si vybrali odlehlý poloostrov Kola nedaleko finských hranic. Předpokládali tam existenci jedné z nejstarších a nejchladnějších částí zemské kůry. Těžká technika se do horniny poprvé zakousla koncem května roku 1970.
Každý den svážely autobusy z nedalekého městečka Zapoljarnyj desítky techniků a geologů do rozlehlého pracovního areálu SG3. Samotný otvor měřil v průměru pouhých třiadvacet centimetrů. Speciální vrták Uralmaš přesto odváděl obrovský kus práce a zpočátku vše postupovalo přesně podle inženýrských výpočtů. Komplikace přišly po překonání sedmého kilometru. Vrstevnatá hornina se začala drolit a zasekávat vrtací hlavice. Každá nehoda znamenala nutnost nepatrně odklonit původní směr ražby.
V roce 1983 se sovětským inženýrům podařilo dosáhnout magické hranice dvanácti kilometrů. Práce se následně na rok zastavily. Delší prostoje pravděpodobně přispěly k velké havárii po jejich obnovení. Téměř pětikilometrový úsek drahé vrtací soustavy se nenávratně ulomil a zůstal vzpříčený hluboko v zemi. Celý náročný proces musel začít znovu od sedmého kilometru. Trvalo dlouhých šest let, než se stroje opět provrtaly do původní rekordní hloubky 12 262 metrů.
Voda a pradávné zkameněliny
Extrémní úsilí přineslo badatelům množství převratných vědeckých poznatků. Odborníci narazili na podzemní vodu v místech, kde už podle všech dosavadních teorií nemohla vůbec existovat. V hloubkách objevili cenná ložiska zlata, platiny a niklu. Detailní rozbor vytěžené horniny navíc ukázal naprosto shodné složení s materiálem dovezeným americkými astronauty z povrchu Měsíce.
Pravděpodobně největší úžas vyvolal nález neporušených mikroskopických fosilií starých více než dvě miliardy let. Křehké zbytky dávných organismů přežily v nehostinném prostředí díky ochrannému obalu z organických sloučenin uhlíku. Průlomové geologické vzorky posunuly odhadovaný věk naší planety o celou miliardu let hlouběji do minulosti. Z neznámých hlubin také neustále probublávaly různé plyny včetně vodíku a helia.
Pověsti o prokletém místě
Obrovská hloubka a utajování některých informací daly na přelomu 80. a 90. let vzniknout fantastickým legendám. Západním tiskem se začala šířit senzační zpráva o proražení stropu pekla. Báchorka mluvila o spuštění speciálních mikrofonů do nitra Země. Záznamová technika prý zaznamenala srdcervoucí kvílení tisíců mučených hříšníků. Teplota v podzemí měla podle divokých spekulací dosahovat neuvěřitelných dvou tisíc stupňů Celsia.
Celý pekelný mýtus odstartoval jako pouhý žert norského učitele. Chtěl si otestovat lidskou důvěřivost a poslal do americké křesťanské televize vymyšlený dopis obohacený o historku o okřídleném démonovi. Údajné zvuky trpících duší tvořila jen vystřižená zvuková stopa ze starého hororového filmu. Vymýšlení pohádek ovšem rychle ukončila tvrdá realita. Teplota na dně vrtu vystoupala na sto osmdesát stupňů. Takové horko stačilo k nevratné deformaci veškeré dostupné techniky a práce musely ustat.
Smutný konec a nenechaví turisté
Vyčerpaný státní rozpočet po válce v Afghánistánu a havárii v Černobylu nedovolil ve financování pokračovat. Sovětský svaz se definitivně rozpadl a unikátní zařízení osiřelo. Na jaře roku 2008 dělníci vstupní otvor zapečetili masivním kovovým poklopem s dvanácti šrouby a zbytek obří věže strhli. Chátrající areál dnes přitahuje lovce nevšedních zážitků. „Je možné si tu osahat samotnou zakonzervovanou díru do hlubin, bohužel artefakty turisté stále častěji kradou,“ popsala své dojmy z návštěvy cestovatelka Elizaveta Udalová pro web BBC.
