Mladá studentka medicíny Ľudmila Cervanová v létě roku 1976 při běžné cestě na autobusovou zastávku beze stopy zmizela. Její tragický konec odstartoval soudní proces plný zvratů a protichůdných výpovědí. Spletitá kauza se dočkala definitivní tečky až letos v červnu, po dlouhých padesáti letech.
Cesta z vysokoškolských kolejí
Cervanová odešla 9. července 1976 večer z internátu v bratislavské Mlynské dolině. K nedaleké zastávce autobusu jí zbývalo ujít zhruba dvě stě metrů. K zastávce už ale nikdy nedošla.
Podle soudních spisů ji skupina sedmi mužů násilím vtáhla do auta a odvezla do neznámého domu. Tam ji pachatelé proti její vůli drželi a nutili konzumovat alkohol. Následně ji svlékli a postupně zneužili.
Cervanová skupině hrozila ohlášením celého činu na policii. Muži se proto rozhodli studentku usmrtit. Její svázané tělo převezli v kufru vozidla k vodnímu toku poblíž Sence. Vyšetřovatelé tělo objevili 14. července a rozběhlo se rozsáhlé pátrání.
Soudní procesy napříč desetiletími
Policie podezřelou skupinu dopadla po pěti letech od samotné události. Soud v tehdejším Československu vynesl první tresty v září roku 1982. Skupina si vyslechla nepodmíněné verdikty odnětí svobody v délce od čtyř do dvaceti čtyř let. Po pádu komunistického režimu nabral případ nový směr.
Federální generální prokurátor podal v roce 1990 stížnost a původní rozsudek byl zrušen. Nového pravomocného rozhodnutí se kauza dočkala v roce 2006. Obžalovaní dostali tresty od tří do patnácti let vězení a dva z nich se museli vrátit za mříže.
Odsouzení se obraceli na Ústavní soud i na Evropský soud pro lidská práva. Štrasburský tribunál jejich žádosti zamítl. Soudci argumentovali chybějící pravomocí pro posuzování případů před rokem 1992 a zdůraznili nepříslušnost k hodnocení důkazů z původního řízení.
Téma pro filmaře i publicisty
Společenský přesah a složitost kauzy přilákaly pozornost mnoha umělců. Například český film Bolero z roku 2004 čerpal inspiraci přímo z tohoto případu. Scenáristka Markéta Zinnerová tehdy dokonce čelila žalobě ze strany odsouzených za veřejné označení za vrahy. České soudy požadavek na veřejnou omluvu zamítly.
Režisér Robert Kirchhoff věnoval zkoumání událostí osm let. Během natáčení hovořil s odsouzenými, svědky i vyšetřovateli a vytvořil dokumentární snímek Kauza Cervanová. Dílo získalo prestižní slovenskou filmovou cenu Slnko v sieti.
Jedna ze svědkyň v dokumentu popisuje nátlak vyšetřovatelů. Za změnu své výpovědi v osmdesátých letech strávila tři roky ve vězení. Publicista Milan Žitný se na dokumentu také podílel. „Nikdo z těchto lidí si nemohl dovolit, aby se najednou dějiny otočily proti němu,“ shrnul chování tehdejších úředníků a soudců.
Nový posudek a konečný verdikt
Slovenští obhájci předložili v nedávné době nový znalecký posudek. Dokument zpochybňoval přesné místo spáchání činu a žádal o mimořádný opravný prostředek. Bratislavský krajský soud na jeho základě loni částečně povolil obnovu celého řízení.
Prokurátor obratem podal stížnost pro nesprávné posouzení zákonných podmínek. Nejvyšší soud Slovenské republiky letos v červnu návrhy na nové otevření případu definitivně zamítl. Soudci upozornili na dřívější přiznání některých odsouzených z přípravné fáze vyšetřování.
„Znalecký posudek nemá potenciál zpochybnit věrohodnost výpovědí obviněných o průběhu skutku,“ vysvětlili zástupci soudu v pravomocném uznesení. Tímto krokem se složitá kauza po půl století definitivně uzavřela.
