V březnu 1968 zavraždil mladistvý František Tégler v lese u Dolného Kubína malého chlapce a odseděl si za to sedm let. O jedenáct let později zaútočil znovu, když kvůli sedmi tisícům korun ubil svého kolegu sekerou. V roce 1980 ho za to popravili.
Vražda v lese Stráň
František Tégler vyrůstal jako jedno z osmi dětí, vychodil jen pět tříd, vyučil se krejčím a v dětství mu diagnostikovali lehkou mentální retardaci. V březnu 1968 uviděl na louce poblíž lesa Stráň sedmiletého Martina, syna svého známého. Chlapec tam byl zrovna s kamarády. Tégler mu navrhl, že mu v lese ukáže svůj luk, a odvedl ho do své skrýše. Když se setmělo a ostatní děti odešly domů, přesvědčil ho, aby s ním ještě zůstal, a odvedl ho hlouběji mezi stromy.
Tam chlapce svlékl a zneužil. Když si uvědomil, že by vše mohl doma prozradit, pověsil ho v lese na strom a vrátil se domů sám. Pátrací skupina objevila tělo hned druhý den. Svědci, kteří viděli Téglera s chlapcem odcházet k lesu, policii navedli k mladíkovi, který se následně ke všemu přiznal. U soudu dostal sedm let, ke kterým mu ve vězení přibylo dalších devět měsíců za zranění spoluvězně a maření výkonu úředního rozhodnutí.
Ošetřovatel ovcí
Po propuštění dělal Tégler dva roky závozníka v podniku ČSAD v Dolném Kubíně a pak nastoupil jako ošetřovatel ovcí v družstvu v Pucově. Žil s matkou a všechny peníze jí odevzdával, splácela totiž půjčky.
Dopoledne 10. března 1979 navrhl kolegům z družstva, ať se složí na láhev alkoholu. Sám dal drobné jako první a vodku obratem odkoupil od kolegyně. Ta ji původně pořídila k narozeninám pro inženýra, který si zrovna vzal dovolenou. Kolegyně Viera G. později vypověděla, že Tégler obvykle nevypil ani pivo, tentokrát ale štědře naléval.
Kolega Ján K. u sebe zrovna neměl drobné a vytáhl celý svazek pětistovek. Na otázku, proč u sebe nosí tolik peněz, odpověděl, že je potřebuje na stavební materiál. Podle Viery G. měl v ruce aspoň sedm pětistovek, Tégler ji ale opravil, že K. má přesně sedm tisíc.
Plán a útok
Tégler se vzápětí domluvil s vrátným, že za něj vezme službu až do rána, a v šatně si připravil sekeru. Kolem čtvrt na osm, když se začalo stmívat, se K. vydal domů do obce Pokryváč. Nedaleko vesnice ho Tégler zezadu udeřil sekerou do hlavy. K. vykřikl a dal se na útěk k vesnici, Tégler ho ale dohnal a porazil na zem. Chvíli se prali a váleli se ze svahu dolů k potoku. Tam K. útočníka poznal a vykřikl: „Fero, co to děláš?“ Tégler ho pak bil tupou stranou sekery tak dlouho, dokud nezemřel.
Pouzdro s doklady následně odhodil, tělo otočil na břicho a v zadní kapse opravdu našel sedm tisíc. Přes pole se pak vrátil do družstva, sekeru uklidil na místo, peněženku spálil v kamnech v šatně a do rána zůstal ve službě. Přes den utratil dvanáct set korun a zbytek schoval doma v posteli.
Rychlé odhalení
Ráno manželku znepokojilo, že se K. nevrátil domů. Vydala se ho hledat, za vesnicí potkala Téglera a zeptala se ho na manžela. Odsekl jí, že mu do toho nic není. V družstvu se pak dozvěděla, že odešel už večer. Společně s jeho bratrem a kolegy se pustili do pátrání, našli nejdřív čepici, pak tašku a nakonec samotné tělo.
Kolegové věděli, co je Tégler zač, takže se stal hned prvním podezřelým. Zatkli ho hned druhý den po činu. Policie zajistila zakrvácenou sekeru u šatny v družstvu a u něj doma našla 5 820 korun.
Výslech a soud
„Jána jsem nechtěl zabít. Jen omráčit a vzít mu peníze. Že ho zabiju, jsem se rozhodl, až když mě oslovil křestním jménem. Lekl jsem se, že mě udá,“ řekl Tégler při výslechu. Jako polehčující okolnost se snažil uvést, že ukradl jen šest tisíc korun a ne sedm. V jiné výpovědi zase tvrdil, že zabíjel ze vzteku, protože kolegu nedokázal přemoct.
Manželka zavražděného přitom vypověděla, že spolu oba muži vycházeli dobře. K. ho dokonce asi třikrát pozval k sobě domů, pohostil ho a mluvil o něm vždy jen v dobrém, jako o tichém a uzavřeném člověku, který nepije.
Znalci u Téglera popsali anomální osobnost s nevyvinutými vyššími city a rozumovými schopnostmi pod normou. Konstatovali, že to nebyl psychopat ani duševně nemocný člověk, věděl, co dělá, a mohl se ovládat. Jeho prognózu označili za špatnou, dlouhé vězení na něj nepůsobilo a ochranné léčení nepřicházelo v úvahu. Krajský soud ho vyhodnotil jako zvlášť nebezpečného recidivistu a odsoudil ho k trestu smrti. Tégler se jako jeden z mála proti rozsudku neodvolal. Popravili ho 25. září 1980 v Bratislavě.
Případ letos v listopadu připomněla slovenská veřejnoprávní televize STVR v cyklu Najväčšie kriminálne prípady Slovenska.
