V roce 1977 zachvátila brazilské pobřežní město Colares panika kvůli neznámým létajícím objektům, které měly obyvatelům způsobovat popáleniny a paralyzovat je. Brazilské letectvo reagovalo spuštěním utajené Operace Prato, jejíž odtajněné spisy nyní leží v Národním archivu. Vojáci na místě úkazy sami pozorovali a fotografovali. Velitel vojenské mise Uyrangê Hollanda o svých zážitcích s odstupem let veřejně promluvil, krátce poté však zemřel.
Útoky létajících světel v Amazonii
Na přelomu let 1976 a 1977 začali obyvatelé izolovaných komunit v brazilských státech Maranhão a Pará hlásit útoky neznámých svítících těles. Fenomén, který místní lidé pojmenovali chupa-chupa, se brzy rozšířil do rybářského města Colares. Podle výpovědí zasažených osob z objektů šlehaly světelné paprsky, které jim způsobovaly slabost a během spánku měly vysávat krev. Vyděšení lidé přestali spát pod širým nebem, pořádali procesí, zapalovali ohně a odpalovali ohňostroje, aby podivné úkazy zaplašili.
Místní lékařka Wellaide Cecimová, které bylo v té době čtyřiadvacet let, ošetřila většinu postižených pacientů. V oficiálních dokumentech zaznamenala, že lidé trpěli částečným znecitlivěním těla, bolestmi hlavy, závratěmi a celkovým třesem. Na kůži měli popáleniny prvního stupně a stopy po drobných vpíchnutích. Muži nejčastěji uváděli zranění na krku, ženy zase na prsou.
Vojenská pozorovatelská mise
Na základě množících se zpráv zasáhlo brazilské vojenské letectvo. První regionální letecké velitelství v Belému zahájilo na podzim 1977 utajenou Operaci Prato. Tým pod vedením kapitána Uyrangê Hollandy dostal za úkol situaci prošetřit a uklidnit veřejnost. Během dne vojáci sbírali svědectví a v noci drželi hlídky vybaveni fotoaparáty s teleobjektivy, filmovými kamerami a zvukovými rekordéry.
Místo odhalení běžné příčiny do hlášení zapsali přes 130 vlastních pozorování neznámých objektů. Ve zprávě z prvního listopadu 1977 vyšetřovatelé popsali jantarově žluté zářící těleso s červeným půlkruhem na horní straně, které tiše prolétalo zakřivenou dráhou rychlostí odhadovanou na 800 kilometrů v hodině a vydávalo modré záblesky. Během operace vzniklo zhruba dva tisíce stran hlášení, pět set fotografií a šestnáct hodin filmového záznamu.
Náhlé ukončení vojenské mise
Samotný kapitán Hollanda se svěřil svému bratrovi, že na místě nafilmoval a vyfotografoval létající objekt o velikosti letounu, který se vznášel padesát metrů nad jeho hlavou. Podle pozdějších vyjádření měl velitel s dalším důstojníkem dokonce pozorovat zhruba stometrové plavidlo, které přistálo na břehu řeky Guajará-Mirim. Krátce po těchto událostech velitel základny brigádní generál Protásio Lopes de Oliveira operaci náhle ukončil.
Závěrečná zpráva pouze konstatovala výskyt neidentifikovaných jevů neznámého původu a případ byl formálně uzavřen. Na konci 90. let se kapitán Hollanda rozhodl o svých zkušenostech veřejně promluvit a v rozhovorech detailně popsal zážitky z mise. Zemřel v roce 1997 nedlouho po poskytnutí jednoho ze svědectví. Podle zveřejněných zpráv spáchal sebevraždu.
Odtajnění historických armádních spisů
Operace Prato nebyla jediným případem, kdy se brazilská armáda systematicky zabývala neznámými úkazy. Mezi lety 1969 a 1972 fungoval při čtvrtém velitelství v São Paulu systém Sioani, který zkoumal hlášení po celé zemi. Vyšetřovatelé podrobovali svědky psychologickým testům a zjišťovali jejich rodinné zázemí i stravovací návyky v době pozorování.
Odtajněné dokumenty obsahují i kuriózní hlášení. V záznamu z října 1968 například noční hlídač vypověděl, že se s ocelovou trubkou v ruce popral se třemi mimozemšťany, kteří ho údajně urazili a následně odletěli v modré lodi. Od roku 2005 brazilská vláda historické spisy postupně odtajňuje a přesouvá do Národního archivu. Zpřístupněný soubor obsahuje přes 900 zdokumentovaných případů z let 1952 až 2023.
