V březnu 1956 nahlásil Pavel L. v Kežmarku zmizení své manželky Drahomíry, o které mu jeho matka Irena L. tvrdila, že utekla s cizím mužem. Tělo své ženy později nalezl zakopané ve sklepě pod hromadou uhlí. Z vraždy policie usvědčila právě jeho matku, která chtěla synovi najít lepší partii. Za smrt snachy dostala trest smrti a stala se nejstarší popravenou ženou v tehdejším Československu.
Jed pro psa
Rodina inženýra Pavla L. žila v jednopatrovém domě. V přízemí bydlel on se svou manželkou Drahomírou a dvěma malými dětmi. První patro obývali jeho rodiče, Irena a Vladimír L. Soužití tří generací provázely neustálé spory. Tchyně podle svědků ze sousedství snachu šikanovala a vyčítala jí, že je líná, nepořádná a koketuje s jinými muži. Pro svého syna si zkrátka představovala ženu z vážené rodiny, a nikoliv pouhou vyučenou prodavačku.
Pavel L. se své manželky před matkou takřka nikdy nezastal. Irena proto doufala, že mladá žena nátlak nevydrží a odejde sama. Podle svého pozdějšího přiznání se rozhodla jednat až ve chvíli, kdy zjistila, že snacha čeká třetí dítě. Několik měsíců před činem začala plánovat detaily. Svou sestru v Maďarsku žádala o zaslání jedu pro psy, ačkoliv rodina žádného psa nikdy nevlastnila. Později jí napsala, ať už nic neposílá, protože věc zařídila jinak.
Hrob pod uhlím
Ráno 20. března 1956 sešla Irena L. do přízemí. Drahomíra i její děti ještě spaly. Tchyně vzala vnoučata do náruče a odnesla je do svého bytu v prvním patře. Poté se vrátila do ložnice s šestimetrovou prádelní šňůrou a kuchyňským nožem. Spící snachu začala škrtit, dokud se nepřestala bránit. Následně ji podle jedné z verzí ještě praštila do čela kladivem.
Bezvládné tělo stáhla z postele a dovlekla ho po schodech dolů do sklepa. Tam ženě přes obličej hodila modrý hadr a dvakrát ji bodla. První rána zasáhla hruď a přeťala aortu, druhá směřovala do břišní dutiny. Následná soudní pitva určila tato zranění jako bezprostřední příčinu smrti. Jámu ve sklepě vykopala tchyně už noc předtím, otvor ale nebyl dostatečně velký. Tělo se do mělkého hrobu nevešlo, a tak mu pilkou na železo oddělila nohy. Následně ho zahrabala a místo zamaskovala dřívím a uhlím.
Když později dopoledne dorazil Pavel L., matka mu oznámila, že manželka odjela autem s cizím mužem ke své sestře do Krupiny. Muž švagrové okamžitě zatelefonoval, ta ale popřela, že by u ní Drahomíra byla.
Anonym s prstenem
Krátce poté vhodil někdo do schránky Pavla L. obálku se snubním prstenem zmizelé ženy a jejími klíči od domu. Anonymní pisatel v listu tvrdil, že žena utekla s jeho bratrem do Rakouska a čeká s ním dítě. Pavla L. si prý vzala jen pro majetek a inženýrský titul. Dopis končil vysvětlením: „Jsem totiž důstojníkem Československé lidové armády, a proto tedy musím zůstat v anonymitě.“
Manžel ohlásil zmizení své ženy na Veřejné bezpečnosti až po několika dnech. Kriminalistům své otálení vysvětloval tím, že mu byly otázky nepříjemné a bál se případné ostudy, kdyby manželka skutečně odešla za jiným mužem. Nakonec ho však napadlo podívat se do sklepa. Všiml si podivně přeházené hromady uhlí, kterou sám dříve skládal. Vzal lopatu, začal odhazovat a v zemitém podkladu narazil na tělo.
Nejstarší popravená
Před úhledným domem v Kežmarku zastavila auta příslušníků. Když policisté vystoupali po schodech do prvního patra, nalezli dvě malé děti, jak si hrají s kostkami. Irena L. ležela v ložnici v posteli se zavřenýma očima. Vedle ní se válela prázdná tuba od léků na spaní Somnyl. Sanitka ji okamžitě převezla k vyšetření do Kežmarku a následně na neurologické oddělení do Levoče. Podle jiné verze z vyšetřování ženě v nemocnici vypumpovali žaludek. Lékaři v každém případě konstatovali, že spolknutá dávka léků její život ohrozit nemohla.
Ve vazbě se tchyně pokusila předstírat duševní chorobu a s vyšetřovateli odmítala komunikovat. Znalecké posudky z několika psychiatrických ústavů ale jednoznačně vyloučily, že by trpěla jakoukoliv poruchou. Důkazů navíc přibývalo a pod tíhou všech stop se nakonec Irena L. k činu přiznala.
Zástupcům zákona tvrdila, že vraždy nelituje, protože jednala z lásky k synovi. Ten si podle jejích slov zasloužil lepší manželku. Soud ji odsoudil k trestu smrti. Byla popravena v Praze 21. února 1958. Ve svých jednašedesáti letech se tak stala nejstarší ženou, která byla v historii Československa popravena za čistě kriminální činy.
