V létě 1989 přistál na ruzyňském letišti obří Antonov An-225 Mrija se sovětským raketoplánem Buran na hřbetě a lidé si ho mohli prohlédnout zblízka. Do vesmíru letěl jen jednou, 15. listopadu 1988, bez posádky, a přistál sám. V květnu 2002 ho nakonec v hangáru na kosmodromu Bajkonur zavalila propadlá střecha.
Nejdražší odpověď Američanům
O vývoji vlastního opakovaně použitelného kosmického korábu rozhodl Ústřední výbor komunistické strany v únoru 1976. Na přísně tajném úkolu s názvem Sněžná bouře od té doby pracovalo přes šest set sovětských institucí. Vedení země chtělo za každou cenu dohnat Spojené státy, které svůj první let raketoplánu Columbia uskutečnily na jaře 1981.
Podle dokumentů, které získala americká stanice NBC, ukradla KGB v sedmdesátých a osmdesátých letech návrhy amerických strojů. Podle NBC si tak Sovětský svaz postavil vlastní kopii a neúmyslně vytvořil plavidlo, které bylo do velké míry kompatibilní s americkými systémy.
Rozdíl spočíval hlavně v pohonu. Americké stroje měly vlastní hlavní motory pro start. Buran je postrádal a na oběžnou dráhu ho vynášela obří nosná raketa Eněrgija. Kosmoplán využil vlastní pohon až v závěrečné fázi vzletu, aby získal poslední impulz k dosažení orbitální rychlosti.
Přípravy spolykaly ohromné množství peněz. Odhady se různí od deseti po téměř třicet miliard dolarů. Během vývoje vzniklo celkem deset zkušebních exemplářů. Některé z nich inženýři postavili jen pro zkoušky pevnosti a tepelné odolnosti trupu.
Výsledek jejich práce měřil na délku šestatřicet metrů, na výšku šestnáct metrů a kabina nabízela prostor pro dvoučlennou až čtyřčlennou posádku a dalších šest cestujících. Plášť pokrývalo necelých devětatřicet tisíc destiček tepelné ochrany. Raketu Eněrgija otestovali Sověti už rok a půl před ostrým startem, když vynesla do kosmu osmdesátitunovou vojenskou družici Poljus.
Jediná cesta na oběžnou dráhu
Původní datum odletu stanovili velitelé na 29. října 1988, odpočítávání ale přerušil počítač pouhých jednapadesát vteřin před zážehem. Start se tak odehrál až 15. listopadu 1988. Raketoplán o váze téměř osmdesáti tun vynesla Eněrgija do výšky kolem dvou set padesáti kilometrů. Stroj bez lidí na palubě dvakrát obkroužil planetu, strávil ve vesmíru dvě stě pět minut a zamířil zpátky do kazašských stepí k automatickému přistání.
Během přistávání foukal silný boční nárazový vítr a stroj udělal automaticky ještě jeden okruh. Sověti se tehdy obávali, že se jim vymkl z rukou, a chtěli jej dokonce na dálku zničit náloží. Nakonec ale dosedl sám při rychlosti přes tři sta kilometrů v hodině.
Pro případ špatného počasí na Bajkonuru byla přitom podle vsetínské hvězdárny připravena záložní dráha i v Československu. Ta ležela ve vojenském prostoru Ralsko a byla pro tento účel rozšířena na osmdesát metrů a prodloužena na dva tisíce čtyři sta metrů. Buran ji nakonec nepotřeboval. Po dosednutí na domácí kosmodrom slibovaly sovětské noviny novou éru v průzkumu kosmu a plány počítaly s životností stroje na sto startů.
Druhý exemplář se měl vypravit do vesmíru s lidskou posádkou o čtyři roky později. Zhroucení komunistického impéria a drtivé ekonomické problémy na začátku devadesátých let ale celou flotilu zastavily. Téměř hotový druhý raketoplán dělníci nikdy nedokončili. Rusko obrovskou investici odepsalo a spolehlo se raději na klasické rakety na jedno použití.
Závada nad Evropou a nouzový plán
Světová veřejnost si mohla vesmírné plavidlo prohlédnout osobně v polovině roku 1989. Sověti ho přivezli ukázat na osmatřicátý mezinárodní letecký veletrh na letišti Le Bourget v Paříži. Kosmický letoun cestoval na hřbetě obřího dopravního letadla Antonov An-225 Mrija. Cestou zpátky do Moskvy se ale na nosném letadle objevila závada na hydraulice, přestal fungovat jeden z motorů a kolos neplánovaně dosedl na ruzyňské letiště v Praze.
Lidé z okolí se k němu tehdy dostali na dosah. „Tenkrát to bylo nouzové přistání. Přestal fungovat jeden motor a vypadla jim hydraulika. Uvnitř pod plachtou byly trosky zřícený letoun Mig – 29,“ napsal s odstupem let pamětník Jan S. na facebookové stránce o letadlech. „Úžasný zážitek, tehdy to stálo jen volně a bylo přístupné každému,“ dodal další ze svědků Ivan P.
Smrt na střeše hangáru
Samotný Buran z prvního vesmírného letu skončil zaparkovaný na Bajkonuru v hangáru, hned vedle své nosné rakety Eněrgija. V květnu 2002 zasáhla kosmodrom silná bouře a střecha budovy se propadla. Zřícené trosky zničily unikátní raketoplán i raketu a pod sutinami zahynulo osm dělníků, kteří zrovna na střeše pracovali na její opravě. Podobný osud potkal i obří letadlo Mrija, které zničila ruská armáda koncem února 2022 při ostřelování kyjevského letiště Hostomel.
Jeden zkušební trup sloužil od roku 1997 jako atrakce v moskevském Gorkého parku, odkud ho v roce 2014 přestěhovali na moskevské výstaviště VDNCh. Zvenku vypadá přesně jako kosmická verze. Další přeživší stroj našel útočiště v leteckém muzeu v německém Speyeru. Jde o testovací kus s proudovými motory, který za sebou měl čtyřiatřicet zkušebních letů v atmosféře. Počátkem tisíciletí stál vystavený na olympijských hrách v Sydney, poté dlouhou dobu chátral v Bahrajnu. Podle CNN v roce 2021 ležel nejméně jeden další raketoplán ve skladu na Bajkonuru.
_1.JPEG){kind=link}
.JPEG){kind=link}
.jpg){kind=link}
