Jihlavské podzemí patří k nejrozsáhlejším labyrintům v Česku a už dekády dráždí fantazii návštěvníků svou nazelenale světélkující chodbou. Odborníci v této krasové dutině našli stopy nátěru z období okupace, přesto se sem pravidelně vracejí lovci záhad věřící v nadpřirozené jevy. Celý systém vznikal už od 13. století, ovšem jeho nejstřeženější tajemství pochází z mnohem mladší éry.
Těžba a středověký labyrint
Pod dlažbou historického centra Jihlavy se kroutí pětadvacet kilometrů chodeb, které měšťané pracně hloubili do tvrdé ruly několik století. Původní záměr byl ryze praktický, šlo o skladování piva a řemeslných výrobků v konstantní teplotě, což z města učinilo logistickou křižovatku Vysočiny. Středověcí havíři v hloubce dvanácti metrů pod náměstím netušili, že jejich dílo jednou poslouží armádní technologii.
Záhada zeleného svitu
Legendární svítící chodba se nachází v nejspodnějším patře komplexu a její stěny vyzařují po nasvícení měkké, nazelenalé světlo. Rozbory vzorků potvrdily přítomnost willemitu, tedy luminoforu, který za druhé světové války využívala německá branná moc pro orientaci v protileteckých krytech. Tato vrstva nátěru funguje i po desetiletích jako akumulátor energie, který po zhasnutí baterek promění temnotu v surrealistickou galerii.
Stíny s kapucí
Navzdory chemickému vysvětlení se v podzemí tradují příběhy o temné postavě s kapucí, která prý nehmotně proplouvá stěnami v blízkosti světélkujících úseků. Citlivější jedinci zde popisují náhlé změny teploty a pocity úzkosti, což někteří badatelé interpretují jako energetické anomálie neznámého původu. Skeptici tyhle vjemy přisuzují spíše psychologickému tlaku uzavřeného prostoru a nedostatku kyslíku v hlubokých štolách.
Jihlavské katakomby přitahují i zahraniční senzibily, kteří se snaží pomocí přístrojů změřit magnetické pole v místech, kde nátěr vykazuje největší aktivitu. Badatel Stanislav Motl zde zaznamenal stín připomínající lidskou postavu, čímž do debaty o racionálním původu světla vnesl další otazníky. Tato kombinace chemické barvy a lidské představivosti vytváří z chodby místo s neopakovatelnou aurou.
Podzemí dnešních dnů
Dnes je podzemí přístupné veřejnosti a tvoří jeden z hlavních turistických tahů krajského města. Správa objektu dbá na zachování původního rázu štol, i když moderní zabezpečení je v drolícím se masivu nezbytné. Chodby jsou v létě vítaným úkrytem před horkem, kdy teplota uvnitř stabilně kolísá kolem 9 stupňů. Návštěvníci si musejí dávat pozor na nízké stropy, které v některých místech nutí dospělého člověka k pokornému předklonu.
Geologický průzkum lokality pokračuje i v 21. století, protože neustále hrozí propady historických sklepů do hlubších pater labyrintu. Inženýři zpevňují kritické úseky betonem a injektážemi, aby město nahoře zůstalo v bezpečí, i když to občas narušuje historickou autenticitu některých větví. Právě tato neustálá péče o statiku chrání i samotnou svítící chodbu před zánikem.
