Jihlavské podzemí láká návštěvníky z celé republiky na jednu velkou vizuální záhadu. Turisté se do města sjíždějí kvůli tajuplné svítící chodbě s nazelenalým přísvitem. Dlouhé roky se nahlas spekulovalo o paranormálních jevech a dokonce o tajných vstupech do jiných dimenzí. Odborný laboratorní průzkum odebraných vzorků ale potvrdil mnohem prozaičtější původ celé této historické anomálie.
Labyrint pod městem
Rozsáhlý systém se rozprostírá na ploše padesáti tisíc metrů čtverečních a dosahuje délky pětadvaceti kilometrů. Jde o druhou největší stavbu svého druhu u nás hned po znojemském komplexu. Chodby vznikaly postupně od 14. století v několika patrech pod samotným povrchem země. Nejmělčí úroveň leží v hloubce dvou až čtyři metry a ta nejhlubší dosahuje až dvanácti metrů. Historici se dnes shodují na vzniku podzemí z čistě hospodářských důvodů. Zkušení horníci hloubili sklepy pro místní kupce na důležité obchodní křižovatce.
Největší pozornost poutá takzvaná svítící chodba. Prostor dlouhý dvanáct metrů objevili průzkumníci v roce 1978. Stěny pokrývá zvláštní bělavý povlak, který po předchozím nasvícení bleskem nebo silnější baterkou vydává nazelenalé světlo. Tajemný svit vyvolal hned po svém objevení vlnu spekulací. Záhadologové mluvili o vstupu do bájné podzemní říše Agharta. Další oblíbená teorie pracovala s fosforeskujícími kostmi mrtvých mnichů z nedalekého hřbitova, ze kterých měl do okolní zeminy unikat fosfor.
Strach u televizních obrazovek
Atmosféře strachu výrazně napomohla televizní reportáž Stanislava Motla z léta roku 1997. Reportér tehdy v podzemí přespal a natočil stín podivné bytosti. Záběry spolehlivě vyděsily velké množství diváků a do města začali proudit lovci senzací. Rozluštění záhady svítících stěn nakonec přinesl až exaktní průzkum geologů. Zelenkavou záři způsobuje nátěr obsahující minerály wurtzit, baryt a willemit. Hlavní složkou této směsi je sulfid zinečnatý. Záhada se tak po mnoha letech dočkala uspokojivého chemického vysvětlení.
Odborníci předpokládají nanesení barvy během druhé světové války příslušníky německého wehrmachtu. Chodby tehdy sloužily jako protiletecké kryty a přímo nad zeleným prostorem stála vojenská kasárna se cvičištěm. Luminescenční nátěr měl pravděpodobně sloužit k základní orientaci vojáků v případě nenadálého výpadku elektrického proudu při náletu. Barva dokázala po krátkém nasvícení vydávat energii a svítit další desítky minut. Lidé se tak ve tmě mohli bezpečně pohybovat a najít cestu ven z podzemního úkrytu.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Nenávratné poškození stěn
Podobná světélkující chodba ze stejného období se nachází na brněnském hradě Špilberku, tamní prostory ale zůstávají nepřístupné. Záření v jihlavském labyrintu navíc pomalu ztrácí na intenzitě. Unikátní nátěr neustále poškozuje všudypřítomná vlhkost a prosakující voda. Odtokový systém podzemí velmi utrpěl při necitlivé stavební činnosti v 19. století. Mnohé úseky dělníci rovnou zasypávali sutí při budování nových vodovodů. Vlhkost se tak začala hromadit na místech bez přirozeného odvětrávání.
Prohlídka tajemného komplexu nabízí silný zážitek i přes naprostou absenci nadpřirozených jevů. Trasa upravená pro veřejnost dává nahlédnout do náročné práce tehdejších stavitelů. Návštěvníci si prohlédnou historické exponáty věnované těžbě rudy a keramické nálezy ze 14. století. Přítomnost zelených stěn dodává podzemní expozici velmi specifickou atmosféru. Lidé tak odcházejí s pocitem objevování něčeho neobvyklého v hlubinách krajského města a stopy po starém vojenském krytu budí zvědavost.
.jpg){kind=link}