Ruská historie ukrývá mnoho fascinujících duchovních hnutí a hluboce věřících společenství. Křesťanská sekta Chlystové představovala v 17. století zcela unikátní a silně utajovaný fenomén. Její členové odmítali oficiální církevní struktury a hledali přímé spojení s Bohem skrze fyzické vyčerpání. O jejich nočních shromážděních dodnes koluje celá řada legend.
Zrození lidských bohů
Zrození celého hnutí vychází z ústní tradice o uprchlém vojákovi Danilu Filippovičovi. Podle dochovaných vyprávění na něj v polovině 17. století sestoupil Duch svatý a proměnil ho v živého boha. Svému okolí následně předal dvanáct přísných přikázání zakazujících pití alkoholu nebo intimní styky. Své učení předal Ivanu Suslovovi, ze kterého udělal nového pozemského Krista. Tento rolník se podle legendárních vyprávění stal terčem úřadů, zažil dvojí ukřižování a v obou případech dokázal vstát z mrtvých. Písemné důkazy o existenci obou zakladatelů zcela chybí.
Samotní členové se označovali jako Boží lid nebo Kristové. Hanlivé pojmenování Chlystové jim dali až jejich kritici v narážce na rituální používání bičů. Své tajné komunity nazývali loděmi, se kterými symbolicky proplouvali hříšným světem. Každá taková místní skupina měla svého vlastního vůdce označovaného jako Kristus a k němu patřila také Matka boží. Odmítali tradiční kněze, svaté knihy i uctívání většiny svatých. Přímé spojení s Duchem svatým pro ně znamenalo jedinou správnou cestu k dosažení úplné čistoty.
Noci plné extáze
Hlavní náboženská praxe spočívala v tajných nočních setkáních v odlehlých chalupách nebo sklepeních. Věřící se oblékali pouze do lehkých lněných košil a zahajovali takzvané radenie, což lze přeložit jako radování. Za zpěvu náboženských písní a modliteb se dostávali do hlubokého transu doprovázeného divokým točením a tancem. Cílem bylo dosáhnout stavu naprostého vyčerpání, kdy do jejich těl mohl vstoupit Bůh. Fyzickou extázi podněcovali vlastnoručním bičováním a tento prožitek sami označovali za duchovní pivo. Setkání končila společným jídlem plným ořechů a chleba.
Každodenní život věřících se řídil extrémně přísným odříkáním. Vyhýbali se konzumaci masa, cibule, česneku nebo brambor a dodržovali dlouhé týdny trvající půsty. Společnost jim sice s ohledem na nutnost zajištění zemědělských prací povolovala uzavírání sňatků, manželské páry ale měly přísně zakázaný jakýkoliv intimní život. Úřady celou skupinu neustále podezíraly z pořádání divokých orgií na závěr tanečních rituálů. Většina historiků podobná obvinění odmítá s vysvětlením, že vyčerpaní tanečníci po extázi pouze společně usínali na podlaze.
Záchrana pomocí úplatků
V 18. století vedl hnutí zdatný obchodník Prokopij Lupkin. Své časté obchodní cesty využíval k organizování tajných setkání a šíření víry do nových oblastí. Záchranu před pronásledováním si chytře zajišťoval finančními dary pravoslavné církvi a nabádal své ovečky k pravidelným návštěvám oficiálních bohoslužeb. Mnoho jeho přívrženců dokonce skládalo mnišské sliby, aby odvedli pozornost úřadů. Sám velký vůdce po jednom ze zatčení dosáhl propuštění díky tučnému úplatku a komunitu bezpečně řídil až do své smrti.
Státní komise následně pozatýkaly stovky členů a rozdaly kruté tresty zahrnující těžké práce nebo vyhnanství na Sibiř. Vyhnanci naopak využili přesun k šíření myšlenek na nová území. Přísný zákaz intimního života vedl u části věřících k založení nové odnože Skopců, kteří tělesnosti předcházeli nevratným odstraněním pohlavních orgánů. Další štěpení vytvořilo skupiny jako Nový Izrael nebo Postnici. Samotní Chlystové si udrželi silný vliv a počátkem 20. století měli v Rusku desítky tisíc aktivních následovníků.
Falešné spojení se známým mystikem
Mystická pověst komunity přitahovala pozornost a dala vzniknout řadě nepodložených fám. Lidové zvěsti často spojovaly s tímto tajným hnutím známého carského léčitele Grigorije Rasputina. Vyšetřovatelé ho na začátku 20. století dvakrát prověřovali pro podezření ze šíření sektářského učení, nikdy nenašli sebemenší důkaz. Dnešní historici se vzácně shodují na faktu, že tento muž do komunity s jistotou nepatřil. Rozkolísané hnutí začalo po první světové válce ztrácet sílu a v 70. letech přežívalo už jen v několika malých izolovaných skupinkách.
.jpg){kind=link}