Skončila tak, jak celou dobu působila. Bez pozvánek, bez potlesku, bez titulků v novinách. Třetího listopadu 1992 se Charta 77 oficiálně uzavřela.
Od tří králů k rozhlasové debatě
Na začátku byla myšlenka, že režim má dodržovat vlastní zákony. A taky konkrétní lidé. Václav Havel, Jan Patočka, Jiří Hájek, Pavel Kohout a další. V prosinci 1976 se začali scházet po bytech. Psali, přepisovali, podepisovali. Prvních 242 podpisů se podařilo shromáždit ještě před Novým rokem.
Zveřejnění plánovali na Tři krále, jenže Státní bezpečnost o tom věděla. Havel, Vaculík a Landovský sedli do bílého saabu a snažili se rozeslat obálky se zněním Charty. V ulicích Dejvic je začala honit tajná policie. I tak stihli vhodit několik dopisů do schránek. Zbytek už nestihli a skončili u výslechu.
Druhý den se ale text objevil v západním tisku. Vyšel ve Frankfurter Allgemeine Zeitung, The Times, Le Monde i New York Times. Zrodila se Charta 77.
Patnáct let tichého vzdoru
Chartu 77 nikdy netvořila kancelář ani razítka. Byla to skupina lidí, která chtěla, aby se dodržovala lidská práva. Podepsali se pod prohlášení a věděli, že tím pro ně hodně končí. Ztratili práci, děti nesměly na školu, byli vyslýcháni a někdy i vězněni.
Nešlo o tisíce lidí. Do ledna 1990 se k Chartě přihlásilo necelé dva tisíce občanů. Přesto vydala stovky dokumentů, upozorňovala na bezpráví a inspirovala další. Mezi signatáři byli bývalí komunisté, věřící, umělci, dělníci i studenti. Mluvčí se střídali každý rok, vždy tři. Patřili k těm nejvíce pronásledovaným.
Po listopadu 1989 se situace změnila a mnozí chartisté vstoupili do politiky. Havel se stal prezidentem, další se zapojili do Občanského fóra nebo začali pracovat v médiích, školství či církvi. Činnost Charty se tím dostala do pozadí. Ne že by zmizela, ale spíš ztratila smysl, který měla dřív.
Třetí listopad bez velké zprávy
Když se mluvčí Charty 77 sešli 3. listopadu 1992, nebylo to za velkého zájmu veřejnosti. Média tehdy řešila hlavně rozpad republiky. Rozhovor s nimi zazněl v rozhlase, pořad se jmenoval Kdy zanikla Charta 77?. Mluvili bývalí představitelé – Benda, Dienstbier, Němcová, Palouš i Vondra. Vystoupil i Václav Havel. Všichni se shodli, že Charta svou úlohu splnila a není důvod, proč pokračovat.
Byl to klidný konec. Symbolického rozloučení se zúčastnili lidé, kteří u toho byli od začátku. Nikdo nekřičel, nikdo netleskal. A přece to byla důležitá chvíle. V tichosti skončilo něco, co pomáhalo držet lidskou důstojnost v době, kdy to nebylo snadné.
Zdroj: Plus.Rozhlas, iDNES
