Byla to jedna z nejkrvavějších kapitol československého vězeňství. Na jaře 1990 zachvátila věznici Leopoldov vzpoura, kterou rozpoutali trestanci rozhořčení z toho, že se jich netýkala amnestie prezidenta Václava Havla. Vzali do ruky zbraně, z kuchyňských trubek si vyrobili plamenomety a hrozili, že upálí rukojmí. Po několika dnech se podařilo chaos potlačit a zdálo se, že peklo za zdmi končí. Jenže o rok později se děs vrátil, tentokrát v podobě útěku, který vyděsil celou republiku.
Ohně, rukojmí a výkřiky z oken
Leopoldov, stará barokní pevnost přestavěná na káznici, se v březnu 1990 změnila v hořící past. Dvě stovky vězňů, které amnestie prezidenta Havla minula, se vzbouřily a ovládly část areálu. Z kuchyňských nožů a kovových dílů si vyrobili zbraně, do lahví nalili benzin a z trubky si sestavili plamenomet. Na střeše pak křičeli na policisty: „Nechte nás odejít, jinak je upálíme!“
Vrtulníky kroužily nad pevností, z oken šlehaly plameny a všude se ozývala střelba. Proti vzpouře zasáhly stovky ozbrojených mužů včetně speciálních jednotek. Po několika dnech bojů byl odpor zlomen. Desítky vězňů utrpěly zranění a jeden z nich zemřel. Hlavní organizátoři pak dostali dohromady 345 let vězení, rozdělených mezi 61 odsouzených.
Tibor Polgári: Blázen, který chtěl do Austrálie
Jedním z vůdců vzpoury byl Tibor Polgári, třicetiletý recidivista s přezdívkou Blázen. Ve vězení si odpykával už osmý trest a věděl, že na svobodu se jen tak nedostane. V listopadu 1991 se proto rozhodl znovu jednat. Spolu s šesti dalšími vězni naplánoval útěk, který začal brutální vraždou dozorce Františka Slobody. Polgári ho zabil bodnými ranami, svlékl mu uniformu a s klíči mrtvého muže otevřel další cely.
Ozbrojení vězni přepadli operační středisko, kde chladnokrevně zavraždili další čtyři strážce. Podle vyšetřovatelů si počínali bezcitně a s naprostou ztrátou zábran. „Byli pod vlivem alkoholu a léků, jejich chování bylo zcela nepředvídatelné,“ uvedli tehdejší svědci pro iDNES.cz. Po získání zbraní a unesení jednoho dozorce se vydali za svobodou.
Jejich plán byl absurdní. Chtěli se přes Polsko dostat až do Austrálie. Po sérii přepadení aut však nabourali, napadli dalšího řidiče a nakonec se rozhodli utéct vlakem. Jenže v opilosti nastoupili do soupravy, která jela opačným směrem, zpět do Leopoldova.
Dvacet hodin svobody a tři doživotí
Po návratu se ukryli v seníku poblíž města. Policie mezitím rozjela největší pátrací akci od konce války a nasadila vrtulníky, desítky hlídek a speciální jednotky. Uprchlíci se snažili bránit, Polgári při přestřelce utrpěl střelné zranění. Po dvaceti hodinách byli všichni dopadeni.
Soud s nimi začal v únoru 1993 v Bratislavě. Tibor Polgári, Miloš Uriga a Ondrej Harvan dostali doživotí, další čtyři vězni tresty od třinácti do osmnácti let. Harvan se později oběsil, Polgári v roce 2018 žádal o předčasné propuštění, ale neuspěl.
