Jan Masaryk patřil k nejvýraznějším postavám naší poválečné politiky a jeho osud dodnes vzbuzuje řadu otazníků. Syn prvního československého prezidenta a velvyslanec ukončil svůj život pádem z okna Černínského paláce v březnu 1948. Okolnosti této tragické noci ale historikům nedají spát ani po desítkách let.
Cesta na vrchol diplomacie
Po maturitě odcestoval na několik let do USA. Zde sbíral první pracovní zkušenosti a studoval. První světovou válku následně prožil v uniformě rakousko-uherské armády. Po vzniku samostatné republiky zamířil do diplomatických služeb nového státu – zastupoval ho nejdříve v zámoří a poté dlouhá léta ve Velké Británii. Pozice londýnského vyslance se demonstrativně vzdal na podzim roku 1938. Stalo se tak na protest proti podepsání mnichovské dohody.
Za druhé světové války si doma získal popularitu díky povzbudivým promluvám na vlnách britské BBC. V londýnském exilu rovnou usedl do křesla ministra zahraničí a zúčastnil se důležitých jednání při zakládání Organizace spojených národů. Spíše, než skutečným tvůrcem politiky byl loajálním vykonavatelem vizí prezidenta Edvarda Beneše. Běžní lidé tohoto neokázalého muže milovali a pro jeho bodrý i jadrný humor mu často říkali prostě Honza Masaryk.
Život pod dohledem Moskvy
Ve vládách Zdeňka Fierlingera i Klementa Gottwalda si udržel ministerský post jako nestraník. Navenek se snažil podporovat spojenectví se Sovětským svazem, vnitřně ale novým politickým směřováním velmi trpěl. Ztrátu iluzí prožil naplno v létě 1947 po návratu z Moskvy. Naše delegace tam musela pod silným nátlakem potupně odmítnout nabídku Marshallova plánu. Z dochovaných vzpomínek vyplývá, že si politik tehdy naplno uvědomil svou roli obyčejného Stalinova poskoka.
Své skutečné hodnoty jasně formuloval při rozhlasovém projevu k výročí smrti svého otce. Vyzýval mladou generaci k budování demokracie, volnosti a spravedlnosti v naší zemi. Během únorové krize ovšem nepodal připravenou demisi s ostatními demokratickými ministry. Zůstal členem Gottwaldova kabinetu a osobně podepisoval vyhazovy úředníků z vlastního ministerstva. Tím komunistům výrazně usnadnil cestu k moci a zároveň velmi zmátl zahraniční veřejnost. Osobně přitom s rodícím se režimem hluboce nesouhlasil a plánoval trvalý odjezd do Británie.
Stopy v temné koupelně
Jeho plány na nový život překazila noc z devátého na desátého března 1948. Tělo mrtvého diplomata leželo brzy ráno za naprosté tmy na dvoře Černínského paláce přímo pod oknem koupelny. Komunisté okamžitě přišli s verzí o sebevraždě způsobené vymyšlenými nenávistnými telegramy ze Západu. Lidé oficiálním zprávám nevěřili a přikláněli se k politické vraždě. Zahraniční archivy opravdu obsahují záznamy o hádce se třemi muži kvůli podpisu neznámého dokumentu. Britská tajná služba dokonce prověřovala teorii o usmrcení prudce jedovatým kyanidem.
Rozbor důkazů přímo z bytu ale ukazuje úplně jiným směrem. Badatelé upozorňují, že obyvatel bytu neměl nejmenší důvod k dobrovolnému odchodu. Večer strávil klidným odpočinkem po návratu ze Sezimova Ústí a s chutí snědl servírované jídlo. Na posteli ležely odložené brýle s papíry a rozepsaným projevem na další den. Dlouhodobě ovšem trpěl těžkou nespavostí spojenou s nepříjemnými zažívacími problémy.
Ztráta rovnováhy na parapetu
Proti chronické nespavosti Masaryk běžně bojoval chladem. Otevřené okno koupelny posloužilo k ochlazení a na parapet si z ložnice přinesl dva polštáře pro pohodlnější sezení. Spolykal velké množství léků a silných projímadel. Podle posledních zjištění začala léčiva působit velmi rychle a zesláblému muži se na okně zamotala hlava. Extrémní rychlost účinku léků potvrzují stopy stolice nalezené přímo na okenní římse i oblečení.
Boj o udržení rovnováhy zřejmě fatálně zkomplikoval jeho starší úraz. Omezená hybnost ramene mu znemožnila se v kritické chvíli zachytit rámu. Tělo propadlo do tmy a dopadlo rovnou na nohy. Krev v plicích svědčí o tom, že se muž po dopadu na zem stačil ještě nadechnout. Cizí rukou vyhozené bezvládné tělo by přes šedesát centimetrů široký venkovní výběžek vůbec nedokázalo přepadnout takovým způsobem. Přesný průběh březnové noci se už s naprostou jistotou nikdy nedozvíme.
