Každý rok dvakrát stejný scénář. Na jaře o hodinu méně spánku, na podzim si „přispíme“. Většina lidí nadává, ale ručičky se dál točí sem a tam. Letní a zimní čas – kde se to celé vlastně vzalo a proč se to pořád nezrušilo?

Začalo to kvůli světlu, ne kvůli nervům

Letní čas se poprvé objevil za první světové války – v roce 1916 státy v čele s Německem a Rakousko-Uherskem hledaly způsoby, jak ušetřit. Elektřina byla drahá a večer se hodně svítilo. Když se čas posunul o hodinu dopředu, lidi mohli využít víc denního světla a méně žárovek. Jednoduché.

Původně mělo jít o dočasné opatření. Jenže se to postupně začalo vracet, a to ve 40. letech během druhé světové války, a později znovu kvůli energetickým krizím. V tehdejším Československu se letní čas zavedl znovu v roce 1979. A od té doby se přetáčí každé jaro a podzim.

Takto znělo oficiální vyjádření v novinách v roce 1916

„Z Vídně, 21. dubna. (Tel. tisk. kanc.) Nařízením celého ministerstva, jež bude zítra uveřejněno v říšském zákonníku, se zavádí v Rakousku na dobu od 1. května do 30. září 1916 tak zvaný letní čas. Podle toho začíná 1. května 1916 dne 30. dubna v 11 hodin večer dosavadního časového počtu.

Dne 30. září končí se hodinu po půlnoci podle časového počtu, stanoveného tímto nařízením. Proti dosavadnímu používání místního neboli středoevropského času musí býti hodiny dne 30. dubna 1916 v 11 hodin večer o hodinu dopředu posunuty a potrvá tento stav do 30. září. Zůstanou tudíž tam, kde místní čas lišil se od času zvaného středoevropského, který byl až dosud na drahách a poštách celkem zachováván, tyto rozdíly i v létě 1916 proti novému nařízením nebo posunutému času nezměněny.

Toto opatření usnadní, aby lépe využíváno bylo denního světla v letní měsíce a aby tím podporováno bylo zrovna dnes žádoucí hospodaření látkami potřebnými k hořlavině, tedy i pro osvětlování po ruce. Je nesporné, že obce zachovávající dosavadní osvětlovací a zavírací hodiny při osvětlování ulic, jakož i průmysl, obchod a živnosti, mohou uhospodařit velmi značné sumy.

Nesnází při mezinárodním dopravnictví netřeba se z tohoto časového přesunu obávati, ježto přesun nařízen byl zatím i v německé říši, v Uhrách a v územích Ruska a Balkánu, námi obsazených, a jelikož mezinárodní doprava za války jest i beztoho omezena na míru nejmenší. Aby najisto dosaženo bylo účelu, který má zavedení letního času, bylo politickým úřadům doporučeno, aby co nejrozhodněji zamezily veškeré pokusy, překaziti účinek tohoto opatření přeložením hodin obchodních, atd.„

Proč to pořád trvá

Oficiálně se letní čas zavádí poslední neděli v březnu a končí poslední neděli v říjnu. Letos jsme si hodiny posunuli dopředu 30. března. Zpět si je vrátíme tuto neděli 26. října.

Změna probíhá v noci, aby to co nejméně narušilo běžný provoz. Jenže narušuje stejně, a dost. Lidé si stěžují na únavu, špatné spaní, rozhozený režim. Přidávají se i lékaři, kteří mluví o větším riziku infarktů, nehod nebo úrazů v týdnu po změně času. Tělo si totiž na nový rytmus zvyká déle, než by se mohlo zdát. Mnohdy lidi stresuje už jen to, že o změně času ví a myslí na ni, aby nezaspali, změnili čas na hodinách, nepřijeli někam pozdě…

EU chtěla přetáčení zrušit. A pak se zaseklo

Možná si pamatujete, že Evropská unie už v roce 2018 řekla dost. A změna času měla skončit. Všechno vypadalo slibně, politici se plácali po zádech. Jenže přišla ta zásadní otázka: který čas si necháme? Ten letní, nebo ten původní?

A v tu chvíli se začaly jednotlivé státy hádat. Někomu víc vyhovuje letní čas, protože je večer déle světlo. Jiní chtějí ten původní. Hlavně kvůli dětem, které by v zimě chodily do školy za tmy. U nás se odborníci většinou kloní k tomu, že lepší je ponechat standardní čas, tedy ten, který platí přes zimu. Výsledek? Věc zůstala viset ve vzduchu a přetáčíme dál. Minimálně do roku 2026.

Dává to ještě smysl?

Upřímně? Dnes už moc ne. Původní důvod, tedy úspora energie, už neplatí. Svítidla jsou úspornější, velkou část elektřiny spotřebovávají jiné věci než žárovky. A většina lidí už dávno není vázaná na denní světlo tak jako dřív.

Přesto si každé jaro nastavíme budík o hodinu dřív a na podzim se s úlevou vrátíme k normálu. Ne proto, že bychom chtěli. Ale protože se státy pořád nedokážou dohodnout.

Mohlo by vás zajímat:

Nejničivější výbuch historie: Jak Krakatoa smetla ostrov, ochladila Zemi a inspirovala Čapka