Letní odpoledne 12. července 1987 narušil na jižní Moravě poplach, který dodnes leží v žaludku vojenským expertům. Operátoři radiolokátorů u Vranova tehdy sledovali cíl, jehož pohyb popíral veškeré letecké tabulky tehdejší Varšavské smlouvy. Do vzduchu okamžitě zamířil bitevník Mi-24 s rozkazem neznámý objekt identifikovat a případně eliminovat.
Radarový kontakt u přehrady
Letní nebe nad Vranovskou přehradou prořízl signál, který radary protivzdušné obrany vyhodnotily jako narušení vzdušného prostoru. Posádka vrtulníku Mi-24 pod velením kapitána Čestmíra Tesaříka dostala pokyn k okamžitému vzletu z prachatického letiště. Stroj s charakteristickým hrbem kabiny nabral kurz k rakouské hranici, kde se podle hlášení pohyboval stříbřitý předmět ve tvaru doutníku bez viditelných křídel či pohonu. Vojáci v kokpitu očekávali narušitele zpoza železné opony, ale realita v mracích vypadala úplně jinak.
Nemožné manévry v oblacích
Pronásledování trvalo dlouhé desítky minut a protáhlo se na trasu přesahující dvě stě kilometrů. Stříbřité těleso se pohybovalo s lehkostí, která pilotům brala dech, a bleskově měnilo směr bez jakéhokoli poloměru zatáčení. Kapitán Čestmír Tesařík se pokoušel k objektu přiblížit na dostřel palubního kanonu, ale cíl si udržoval konstantní odstup bez ohledu na výkon motorů vrtulníku. Elektronika na palubě Mi-24 vykazovala anomálie a rušení, což komplikovalo zaměření neznámého vetřelce.
Marná snaha o zásah
Vojenské velení v Brně i Praze sledovalo drama na obrazovkách s rostoucí nervozitou. Pozemní stanice potvrzovaly vizuální kontakt pilotů a vyloučily odraz od mraků nebo běžný meteorologický jev. Když se vrtulník ocitl v těsné blízkosti tělesa, objekt náhle zrychlil na rychlost, kterou tehdejší stroje nedokázaly ani vzdáleně napodobit. Tato akcelerace proběhla v naprostém tichu, bez akustického třesku nebo viditelných spalin z motorů.
Střelec v kabině vrtulníku hlásil, že předmět tvarem připomíná vyleštěný kov, který prudce odráží sluneční paprsky. Pokus o zaměření raketami skončil fiaskem, protože radarový systém stroje nedokázal na hladkém povrchu tělesa cíl uzamknout. Incident se odehrával v citlivé zóně u hranic s Rakouskem, což nahrávalo riziku mezinárodního skandálu v případě vletu do cizího vzdušného prostoru. Nakonec se objekt ztratil z dohledu i z radarů nad slovenským územím.
Archivy v režimu tajné
Po přistání čekal na posádku tvrdý výslech a příkaz o události před veřejností mlčet. Hlášení o incidentu putovala přímo na stůl nejvyššího velení armády a následně do trezorů, kde zůstala ukrytá dlouhá desetiletí. Svědectví pilotů i operátorů radarů se shodovala v popisu fyzikálně nevysvětlitelného chování, které vylučovalo, že by šlo o tehdy známé západní letouny nebo špionážní balony. Vyšetřovací komise nenašla žádné logické vysvětlení a případ uzavřela bez jasného výsledku.
Odtajněné dokumenty z 90. let vnesly do věci trochu světla, přestože mnoho stran v protokolech chybí nebo jsou začerněné. Badatelé narazili na záznamy o elektromagnetickém rušení, které v oblasti Vranova během incidentu ochromilo i civilní vysílání. Tento detail zapadá do mozaiky podobných pozorování z jiných částí světa, kde se technika v blízkosti těchto objektů chovala nevyzpytatelně. Armáda se k věci už nikdy oficiálně nevyjádřila a Čestmír Tesařík o své zkušenosti promluvil až mnohem později.
