Byla by z ní skvělá badatelka, kdyby žila o dvě století později. Arcivévodkyně Marie Anna Habsbursko-Lotrinská, nejstarší dcera Marie Terezie, prožila život plný bolesti i pokory. Místo plesů a svatebních plánů ji čekala nemoc, deformace páteře a život v ústraní, který proměnila v duchovní a vědecké dílo.
Dívka, která se potatila
Narodila se 6. října 1738 ve Vídni, v době, kdy už palác Marie Terezie zněl dětským smíchem. Druhá dcera císařského páru dostala jméno Marie Anna Josefa, ale doma jí říkali prostě Marianna. Malá, vnímavá a zvídavá dívka, která se zřejmě už tehdy potatila.
Když jí krátce po narození zemřela starší sestra, stala se nejstarším dítětem. A tím i tou, na kterou se upínaly oči dvora. Jenže Marianna byla jiná. Nezajímaly ji plesy ani krajky, místo toho trávívala hodiny s otcem Františkem Štěpánem, který ji zasvěcoval do světa kamenů, mincí a pokusů.
Byla to dívka s hlavou vědce. Mineralogie, fyzika, chemie, botanika – obory, které tehdy ženám nepříslušely, pro ni byly přirozené. Web Deutsche Biografie ji popisuje jako „učenou, zvídavou a přemýšlivou“. Doma jí proto začali říkat učená arcivévodkyně. A skutečně, místo šperků si nejraději prohlížela vzácné minerály. Jenže život jí připravil jiný experiment, než by si kdy přála.
V devatenácti připravena na smrt
Když jí bylo devatenáct, dostala těžký zápal plic. Onemocnění bylo tak vážné, že přijala poslední pomazání. Zázračně se uzdravila, ale nemoc napáchala nenávratné škody. Na zádech se jí vytvořil hrb a s tím se v tehdejší době vytratil i sen o sňatku.
Matka, která své děti vnímala především jako nástroje sňatkové politiky, o ni postupně ztratila zájem. Se svým otcem však souzněla Marie Anna nejen skrze zájmy, ale i povahou. Když František Štěpán v roce 1765 zemřel, Marianna se zhroutila. Matčina náruč ji nečekala.
Od té chvíle se uzavřela do sebe a do světa knih. Učila se, bádala, psala, sbírala. Na plesy nechodila, zato studovala složení kamenů a vzácných kovů.
Vědkyně v klášteře
Matka se snažila její osud alespoň částečně usměrnit. V roce 1766 ji jmenovala představenou Ústavu šlechtičen na pražských Hradčanech. Měla vysoký příjem, ale do Prahy se jí nechtělo. Vysvětlovala to špatným zdravím, ve skutečnosti se tam necítila doma.
V Praze pak pobývala jen velmi zřídka. Jejím útočištěm se stal rakouský Klagenfurt, kde žila ve společnosti přítelkyně Xaverie Gasserové, představené tamních Alžbětinek.
Marianna byla mimořádně vzdělaná. Stala se členkou vídeňské Mědirytecké akademie a později i Akademie umění ve Florencii. Byla také v kontaktu se svobodnými zednáři, stejně jako její otec. Na její počest vznikla v Klagenfurtu lóže „U dobročinné Marianny“.
Závěr života v Klagenfurtu
Po smrti Marie Terezie se Marianna natrvalo přestěhovala do Klagenfurtu. Žila skromně, ale mezi lidmi byla oblíbená. Velkou část příjmu dávala na dobročinnost a podporu místního kláštera. Zdraví se jí však dál zhoršovalo.
Kvůli nadváze a pokřivené páteři se nakonec musela pohybovat na vozíku. Přesto dál četla, psala a zajímala se o vědu. V padesáti letech se její stav zhoršil natolik, že znovu přijala poslední pomazání. Tentokrát už naposledy.
Marie Anna Habsbursko-Lotrinská zemřela 19. listopadu 1789. Je pohřbena v klagenfurtském Alžbětinském klášteře, který díky její štědrosti rozkvetl. Dnes je považována za jeho druhou zakladatelku.
Zdroj: Historyofroyalwomen, Deník, Wikipedia, Dotyk
