Slavná sedlecká kostnice i katedrála Nanebevzetí Panny Marie se nově zařadily mezi národní kulturní památky. Pro místní farnost je to velká pocta, ale zároveň výzva. Obnova pokračuje, ale co teď bude dál?
Pocta i závazek
To místo zná snad každý, kdo kdy navštívil Kutnou Horu. Katedrála v Sedlci se svými elegantními křivkami a pod ní slavná kostnice, kde lidské kosti tvoří umění. Tisíce návštěvníků ročně, status světového dědictví UNESCO, ale až teď se obě stavby dostaly na seznam národních kulturních památek.
Rozhodnutí schválila vláda 3. listopadu a v Sedlci to samozřejmě vyvolalo nadšení. Jenže ne úplně bez výhrad. „U kostela Všech svatých s kostnicí si jsme plně vědomi její jedinečnosti v celosvětovém měřítku a také nás těší, že byla oceněna tímto nejvyšším statusem,“ říká Radka Krejčí z Římskokatolické farnosti Kutná Hora–Sedlec. Zároveň ale upozorňuje, že nový status s sebou může přinést i složitější byrokracii, která by mohla zbrzdit právě probíhající obnovu.
Obnova, která nemá konce
Možná by to málokdo řekl, ale kostnice v Sedlci už jedenáctým rokem prochází důkladnou opravou. A všechno si platí farnost sama. Žádné dotace, jen vstupné a příjmy z provozu.
„Přestože je za námi velký kus práce, jsme teprve přibližně v polovině celého procesu. Věříme proto, že nový status nebude mít negativní vliv na tempo pokračující záchrany této mimořádné památky,“ dodává Krejčí.
Návštěvníci většinou obdivují lustr z lidských kostí, ale málokdo tuší, kolik práce je za každým kouskem. Oprava jde pomalu, pečlivě a s velkou úctou k historii. A právě to by teď mohla narušit přísnější pravidla, která s novým statusem přicházejí.
Tajemství podzemí a příběh víry
Kostel Všech svatých s kostnicí stojí na místě, kde už od středověku lidé hledali poslední odpočinek. Dolní kaple, určená k uložení ostatků, je vystavěná pod zemí, aby splňovala křesťanské podmínky pohřbívání. Horní sloužila bohoslužbám za zemřelé.
Kdo jsou ty tisíce lidí, jejichž kosti dnes tvoří výzdobu kaple? O většině z nich nevíme vůbec nic. Jen to, že chtěli být pohřbeni právě tady, věřili v poslední soud a doufali ve vzkříšení. Právě tyto naděje symbolizuje výzdoba kaple. Čtyři mohutné pyramidy z kostí, koruna nad nimi jako brána do nebe, andělé z lebek nebo slavný lustr, který má podle tradice obsahovat kosti všech částí lidského těla.
Za celou výzdobou nestojí jen hluboká víra, ale i dvě výrazné osobnosti. Prvním z nich byl barokní architekt Jan Blažej Santini-Aichel, který se na podobě kostnice podílel už v 18. století. O sto let později navázal František Rint, který jí vtiskl dnešní podobu. Díky jejich rukopisu se z kostnice stalo místo, které fascinuje návštěvníky svou originalitou i tajemstvím.
Zdroj: Sedlec.info, Rozhovor s R. Krejčí, pamatkovykatalog.cz
