Justice je občas slepá a někdy také neuvěřitelně absurdní. Americké i světové soudy pravidelně zavalují spory, nad kterými zůstává rozum stát. Od smrtících pozůstatků oběti nehody přes zničenou mramorovou podlahu až po identická dvojčata zapírající otcovství. Tyto soudní pře do detailu ilustrují, kam až jsou lidé schopni zajít ve snaze získat odškodnění za vlastní nepozornost či bizarní shodu okolností.
Smrtící pozůstatky
Americký stát Illinois zažil v roce 2008 případ připomínající scénář hororového filmu. Osmnáctiletý mladík Hiroyuki Joho vběhl uprostřed prudkého deště přímo do cesty rozjetému vlaku. Souprava jedoucí obrovskou rychlostí muže na místě usmrtila a vymrštila jeho ostatky desítky metrů daleko. Části těla zasáhly na peronu stojící Gayane Zokhrabovou a způsobily jí zranění ramene, zápěstí i nohy. Žena se později rozhodla podat žalobu přímo na rodinu zesnulého s odůvodněním, že nebožtík měl tragické následky svého jednání předvídat.
Odvolací soud případ překvapivě vrátil k novému projednání s tím, že neopatrný chodec skutečně nese odpovědnost za druhotná zranění náhodných svědků. Obdobně doplatil na vlastní riskantní chování i Daniel Dukes, který se po zavírací době vplížil do nádrže s kosatkou v orlandském mořském světě. Zvíře ho usmrtilo a rodina následně plánovala rozsáhlou žalobu, od které nakonec ustoupila.
Zlatý důl v kelímku
Mnohem lukrativnější výsledek přinesl legendární spor z roku 1992 ve městě Albuquerque. Devětasedmdesátiletá Stella Liebecková si v okénku řetězce McDonald’s zakoupila kávu a následně si ji z vlastní neopatrnosti vylila do klína. Popáleniny v oblasti stehen si vyžádaly osmidenní hospitalizaci a následné dvouleté léčení. Seniorka firmu zažalovala s argumentem, že prodávaný nápoj měl příliš vysokou teplotu. Soudní porota se přiklonila na stranu zákaznice a přiřkla jí odškodné přesahující v přepočtu sto milionů korun.
Podobný úspěch ovšem nečekal na soudce Roye Pearsona v roce 2005. Zaměstnanci čistírny Custom Cleaners omylem poslali jeho oblíbené kalhoty do špatného svážecího vozu a vrátili mu je se zpožděním. Právník se pokusil na provozovně vysoudit více než dvě miliardy korun za emocionální újmu, u soudu ovšem pohořel kvůli naprostému nedostatku důkazů.
Lépe dopadla Američanka Cathy McGowanová, která vyhrála v soutěži rozhlasové stanice Radio Buxton automobil. Zaměstnanci rádia jí předali pouze zmenšený model vozu a celou akci označili za vtip. Rozzlobená žena případ předala právníkům a následně vysoudila téměř milion korun, čímž přivedla stanici k bankrotu.
Akustika na toaletě
Sousedské spory tvoří samostatnou kapitolu právní praxe a často se točí kolem zcela intimních záležitostí. Jeden z obyvatel bytového domu čelil v roce 1997 žalobě ze strany sousedů, kterým vadil přílišný hluk při jeho vykonávání malé potřeby ve stoje.
Soudní tribunál tehdy nároky stěžovatelů smetl ze stolu poměrně jasným verdiktem. „Různé techniky močení doprovází různá úroveň hluku. Pokud bychom žalovanému přikázali používat určitou techniku, znamenalo by to nepřípustný zásah do jeho soukromí,“ stojí v oficiálním rozhodnutí citovaném webem Pravniprostor.cz. Jiný senát ovšem v podobném sporu přiznal nájemcům desetiprocentní slevu z nájmu, jelikož pronikavé zvuky rušily jejich obývací pokoj a narušovaly stolování.
Zničený mramor a záhada otcovství
Hygienické návyky se dostaly před soudce i v případu poničené luxusní dlažby. Majitel bytu odmítl vrátit nájemci kauci s odůvodněním, že muž poškodil mramorovou podlahu kolem toalety. V odůvodnění soudního rozhodnutí padla jasná slova.
„Prokázalo se, že poškození podlahy vzniklo v důsledku pravidelného ,močení ve vzpřímené poloze´, neboť se toto poškození vyskytovalo pouze v okruhu kolem toalety. Jeho způsobení použitím nesprávných čisticích prostředků nepřicházelo v úvahu, neboť se jeví jako nesmyslné, že by byl prostor v bezprostřední blízkosti toalety pravidelně čištěn jinými prostředky než zbytek podlahové plochy,“ píše se v rozsudku. Vlastník nemovitosti přesto prohrál, jelikož nájemníka na choulostivost materiálu předem neupozornil.
Do sféry biologie následně zasáhl kuriózní případ z Jižní Ameriky. Identická dvojčata využívala své fyzické podoby k matení okolí a udržovala intimní poměr se stejnými ženami. Situace eskalovala v momentě, kdy jedna z partnerek otěhotněla a porodila dceru. Oba muži otcovství rezolutně odmítli a svalovali vinu jeden na druhého. Základní testy DNA určily shodu na 99,9 procent u obou bratrů a soud prvního stupně proto odmítl zadávat nákladnější expertizy.
Justiční aparát situaci vyřešil po svém a prohlásil za otce oba sourozence s povinností platit výživné. Neobvyklý postup instituce odůvodnila tím, že muži účelově tají pravdu a nezaslouží si právní ochranu. Odvolací instance následně tento verdikt zrušila a nařídila provedení detailního testu zygozity. Specializovaný rozbor genů tak nakonec určil skutečného biologického rodiče a zbavil případ původní absurdity.
