„Nepotřebuji učence, ale dobré občany.“ Před 220 lety podepsal František I. nový školský zákon

Psal se 11. srpen 1805, když císař František I. podepsal nový školský zákon. Politické zřízení školské navazovalo na reformu Marie Terezie, jenže s úplně jiným cílem – místo vzdělaných lidí vychovat poslušné poddané. Povinná školní docházka sice zůstala pro děti od šesti do dvanácti let, ale obsah výuky i její smysl se změnily k nepoznání.
Škola, kde se nesmělo vědět víc, než říká učebnice
Osvícenský důraz na vědění považoval František I. za riziko. „Nepotřebuji učence, ale dobré občany,“ prohlásil, jak uvádí i Český rozhlas. A podle toho také následně celé školství přetvořil.
Učitelé nesměli učit nic, co nestálo v oficiálních učebnicích. Hlavní metodou bylo memorování, v osnovách přibylo náboženství a zbytek se smrskl na základy čtení, psaní a počtů. I matematika měla své limity – žáci začínali bez číslic, počítali z hlavy a po šesti letech ovládli jen čtyři základní úkony.
Slova jako „vysoká matematika“ nebo „rozšíření obzorů“ se ve školních třídách neozývala. Cílem bylo, aby se žáci „při práci životní nemátli“ a spokojili se se svým osudem.
Šest let pod dohledem faráře
Docházka trvala šest let, pět dní v týdnu, volno bylo ve středu, v neděli a v sobotu odpoledne. Prázdniny se řídily zemědělskými pracemi – na venkově se školní zvon odmlčel podle žní, senoseče či vinobraní.

Na vesnicích mohli sedět chlapci a dívky v jedné třídě, ve městech se po dvou letech zřizovaly dívčí třídy. Dozor nad školami držela církev, konkrétně místní faráři. Vysvědčení dostávali žáci jen jednou – při ukončení docházky. Kdo dál nepokračoval, musel chodit do nedělní opakovací školy, hlavně na čtení a náboženství.
Součástí reformy byla i šestitřídní gymnázia s matematikou a přírodními vědami. Ani tam ale obzor studentů příliš nerostl – většinu hodin stále vyplnila latina. Učitele zákon nabádal k „příkladnému životu“ a varoval před „pekelným chlastem“. Zakazoval jim i muzicírování na svatbách a pohřbech, což pro mnohé znamenalo konec důležitého přivýdělku.
Od Komenského k moderní škole
Vzdělávání u nás měla nejdříve v rukou jenom církev. Za cíl bylo učit hlavně budoucí kněze. Už v 17. století začal Jan Amos Komenský prosazovat, že škola má být pro všechny. Pro chlapce i dívky, nadané i méně nadané. Navrhl jasný systém od mateřské školy až po akademii a věřil, že vzdělání je klíčem k porozumění mezi národy.
Marie Terezie roku 1774 vyhlásila první povinnou docházku pro děti od šesti do dvanácti let. Novinkou byla hromadná výuka místo individuální. Reforma Františka I. ji v roce 1805 zopakovala, ale co se týče praxe, tam velmi často selhávala. Dělo se tak hlavně na venkově, kde děti musely pomáhat doma a na poli a třetina z nich do školy nechodila vůbec.
Po roce 1918 se docházka prodloužila na devět let, v 70. letech zkrátila na osm ročníků s povinným pokračováním na střední škole a v 90. letech se opět ustálila na devíti letech. Od doby Františka I. se ale změnil hlavně cíl – dnešní školy mají rozvíjet schopnosti, nejen poslušnost.
Zdroje: sever.rozhlas.cz, zakrasnejsivimperk.cz, kudyznudy.cz
Psaní mě provází už od roku 2015, od lehkých témat až po silné příběhy. Baví mě hledat, co čtenáře zaujme, a psát tak, aby je to chytlo od první věty.
Další články autora (338)


