Je to jedenáct let od chvíle, kdy student Petr Vejvoda ve žďárské střední škole obětoval svůj život, když se postavil psychicky nemocné útočnici. Škola, spolužáci i otec si jeho památku připomínají každý rok. Bolest zůstává.
Tragédie, která ochromila školu i město
V úterý 14. října 2014 ráno vnikla psychicky nemocná Barbora Orlová z Ostravska do šaten Střední školy obchodní a služeb ve Žďáře nad Sázavou. V davu studentů nepozorovaně prošla do budovy a replikou vojenského nože s čepelí dlouhou 21 centimetrů zaútočila na jednu ze studentek.
Petr Vejvoda, šestnáctiletý student třetího ročníku, přiběhl do šaten a snažil se napadené dívce pomoci. Díky jeho zásahu se jí podařilo uprchnout. Orlová však následně zaútočila na Vejvodu a bodla ho přímo do hrudníku. Na místě svému zranění podlehl.
Útočnice pak zranila další dvě dívky, a také policejního vyjednavače Petra Grubera, který se nechal vyměnit za studentku drženou jako rukojmí. „Ležela po operaci na posteli. Říkám jí: Pamatuješ si mě? Ona že jo. Já na ni: Teď jsme pokrevní bratři. Koukala na mě nechápavě. Viděla jsi Vinnetoua? Zranila nás jedním nožem. Bylo to hodně emotivní setkání,“ uvedl Gruber pro iDNES.
Škola se semkla, ale trauma zůstalo
Zásahová jednotka útočnici nakonec zpacifikovala. Gruber vyvázl s třícentimetrovou ranou u ucha. Později přiznal, že se mu případ často vrací, například při cvičeních krizové komunikace: „Žďárský případ jsem měl zase před očima, bylo to stejné jen s tím rozdílem, že při cvičení figuroval útočník se samopalem.“
Škola si událost připomíná v tichosti. „V tom okamžiku nás tragédie hodně stmelila. Spolužáci i učitelé drželi při sobě. To byl pozitivní efekt. Někteří studenti potom ovšem museli vyhledávat pomoc psychiatra. Tyto záležitosti určitou dobu přetrvávaly, nicméně si myslím, že jsme to zvládli,“ uvedla ředitelka školy Radka Hronková.
Na zdi mezi hlavním vchodem a vstupem do šaten je pamětní deska. Škola i zástupci města k ní každý rok pokládají květiny a zapalují svíčky.
Jeden čin, který zůstal v srdcích
Otec zavražděného chlapce Kamil Vejvoda dodnes pravidelně navštěvuje hrob v Nížkově. Se spolužáky a přáteli se u školy schází každé výročí. „S odstupem času se mi ke škole chodí čím dál hůř, mívám i zlost,“ uvedl před pár lety. S manželkou se po tragédii rozvedli, památku syna uctívají každý zvlášť.
V rozhovoru pro Deník přiblížil, jaký Petr byl. „Péťa byl živý kluk. Hrozně rád sportoval, asi jako každý na vesnici. Dělal judo, miloval parkur. To je takové zdolávání překážek a posilování v přírodě. Tehdy to bylo hodně módní. Byl všestranný, hodný.“ Od dvanácti let také rád vařil a snil o vlastní restauraci. Oboru kuchař studoval právě ve Žďáře.
V den nedožitých sedmnáctých narozenin, 20. května 2015, byla Petrovi na škole odhalena pamětní deska. Jeho jméno nese také každoroční sportovní memoriál. V říjnu téhož roku obdržel Medaili Za hrdinství in memoriam, Zlatý záchranářský kříž a Cenu Michala Velíška.
Barbora Orlová byla podle znaleckých posudků v době útoku nepříčetná. Trestní stíhání bylo zastaveno a žena byla umístěna do detenčního ústavu, kde zůstává i přes zamítnutou žádost o přeřazení. Její matka podle Deníku píše knihu o dceřině nemoci a pobytu v detenci.
Zdroj: iDNES, Deník, JihlavskaDrbna
