Příběh o spravedlivém zbojníkovi rezonuje napříč mnoha kulturami. Anglický mýtus o Robinu Hoodovi spolehlivě formoval naši představu o hrdinech chránících slabé vrstvy obyvatelstva. Podobné osudy ale nacházíme i ve skutečném světě. Od středoevropských lesů po asijský venkov se v historii opakovaně objevují jednotlivci beroucí zákon do vlastních rukou.
Původ anglického zbojnického mýtu
Archetyp dobrosrdečného lučištníka zpočátku vůbec opomíjel sdílení kořisti s chudým lidem. První dochované balady ze 14. století zmiňují bezcitného banditu zasazeného do éry krále Edwarda a text z roku 1475 popisuje hlavní postavu bijící vlastního spojence Malého Johna. Teprve koncem 16. století získal literární příběh svou známou podobu ochránce bojujícího za panovníka Richarda Lví srdce. Podle některých výkladů si hrdinu původně vysnila nižší anglická šlechta a dobové prameny o skutečném Robinovi úplně mlčí.
Slovenský mstitel a obránce slabých
Juraj Jánošík bojoval už v patnácti letech po boku povstalců a nabíral první válečné zkušenosti. Po prohrané bitvě u Trenčína narukoval do habsburské armády a na pozici dozorce ve věznici pomohl k útěku Tomáši Uhorčíkovi. Po smrti vlastního otce utlučeného bičem se Jánošík rozhodl pro osobní odplatu a společně se svým zachráněným přítelem vytvořil zbojnickou družinu.
Ve třiadvaceti letech převzal hlavní velení a zaměřil se na bohaté kupce na území Slovenska, Polska i Maďarska. Uloupené majetky družina údajně štědře rozdávala potřebným lidem v okolí. Jánošík byl hlavně zbojník, který loupil. Sice se najdou zmínky o tom, že se o kořist dělil, ale podle všeho je spíš obraz velkého lidumila pozdějším romantickým výmyslem. V březnu roku 1713 skončil Jánošíkův život pověšením za žebro.
Noční fantom japonského města
Nakamura Džirokiči si vysloužil přezdívku Krysí kluk díky svému velmi nenápadnému stylu vloupání. Do domů bohatých samurajů v tehdejším Edu pronikal zcela nepozorovaně výhradně přes půdu. Přes den pracoval jako řadový dobrovolný hasič a zlodějské výpravy si cíleně nechával na noc.
Pověsti mluví o štědrém dělení peněz mezi chudé sousedy, historici ovšem častěji upozorňují na jeho velkou slabost pro hazardní hry. Během patnácti let padl dvakrát do rukou japonských úřadů. Před konečným přiznáním ke stovce vloupání se stihl urychleně rozvést a ochránil tak své partnerky před krutým trestem.
Africké dobrodružství skotského šlechtice
George St Leger Lennox striktně odmítl sňatek domluvený rodinou a okamžitě ztratil nárok na celý majetek. Opustil rodné Skotsko a po zkušenosti s australskou zlatou horečkou začal sloužit u africké pohraniční policie. Záhy se ovšem vrhl na nelegální obchod s diamanty a zbraněmi na území dnešní Botswany.
V odlehlé oblasti Kalahari loupil u zámožných vrstev a získané peníze často věnoval matkám samoživitelkám i starým ženám. Ačkoliv mnohokrát končil ve vězeňské cele, pokaždé si dokázal najít rychlou cestu na svobodu. Dožil v naprostém klidu jako vážený pěstitel zeleniny u řeky Orange.
Vůdce revoluce s pistolí v ruce
José Doroteo Arango Arámbula převzal veškerou obživu rodiny po smrti otce ve svých patnácti letech. Kvůli ochraně sestry před napadením zastřelil nebezpečného muže a uprchl hluboko do lesů. Tam zformoval početnou skupinu zaměřenou na přepadávání bohatých statkářů a zabavenou kukuřici s dobytkem spolehlivě posílal chudým vesničanům.
Později proslul pod jménem Pancho Villa a aktivně podpořil velké povstání proti diktátorovi ve spojení s revolucionářem Emilianem Zapatou. Na určitý čas dokonce usedl do křesla guvernéra státu Chihuahua a na sklonku života podlehl následkům atentátu poblíž svého ranče.
Sicilský pašerák potravin
Salvatore Giuliano obstarával běžnou obživu pašováním nedostatkových potravin za druhé světové války poblíž rodného města Montelepre. Při snaze o zatčení zabil zasahujícího policistu a rovnou zmizel do bezpečného úkrytu.
Jeho padesátičlenný oddíl cíleně kradl zbraně u zámožných obyvatel a vzácné jídlo ochotně sdílel s obyčejnými venkovany. Giuliano pevně toužil po připojení rodné Sicílie ke Spojeným státům americkým a poslal o svém plánu oficiální dopis samotnému americkému prezidentovi. Jeho oblibu mezi chudými lidmi zcela pohřbila smrtící střelba do nevinného davu během májových oslav. O tři roky později zemřel při nečekané pouliční přestřelce.
Nekompromisní odplata indické ženy
Phoolan Devi čelila od útlého dětství útlaku kvůli původu z nejnižší společenské kasty. Rodina ji v jedenácti letech provdala za staršího muže výměnou za hospodářské zvíře a dívka po brzkém útěku strávila dlouhý čas neprávem ve vězení.
Později se připojila k místnímu gangu a po fyzickém útoku ze strany skupiny mužů pohotově převzala velení celé zločinecké organizace. V únoru roku 1981 nařídila hromadnou popravu dvaadvaceti mužů jako pomstu za své předchozí utrpení. Po propuštění z vězení úspěšně kandidovala do parlamentu a aktivně chránila práva chudých občanů.
