Byl listopad roku 1888. V uličkách londýnského East Endu se šířil strach. Šeptem se mluvilo o muži, který zabil už několik žen. Když policisté vstoupili do pokoje mladé Mary Jane Kellyové, čekal je pohled, který se jim navždy vryl do paměti. Byla to ale práce Jacka Rozparovače?
Krvavé ráno ve Whitechapelu
Devátého listopadu ráno přišel správce domu na adresu 13 Miller’s Court vybrat dlužné nájemné. Dveře se neotevíraly, a tak nahlédl oknem. To, co spatřil, mu vzalo dech. Na posteli leželo tělo pětadvacetileté Mary Jane Kellyové, zcela zohavené, k nepoznání.
Policisté, kteří dorazili vzápětí, si pohled, který se jim naskytl, pamatovali do konce života. Zkušený patolog Thomas Bond uvedl, že podobnou brutalitu ještě nikdy neviděl. Identifikace ženy byla možná jen díky jejím očím a uším. Vše ostatní bylo zničeno.
Mary Jane byla poslední z takzvané Kanonické pětky obětí Jacka Rozparovače. Ostatní ženy zabil na ulici, a proto musel jednat rychle. Tentokrát měl vrah klid a dost času. Podle Bondovy zprávy trvala jeho hrůzná práce přibližně dvě hodiny.
Život krásné dívky z Walesu
O Mary Jane Kellyové se toho nikdy moc nevědělo. Sama o sobě vyprávěla různé příběhy, v nichž se pravda mísila s fantazií. Říkala, že pochází z Irska, vyrůstala ve Walesu a že pocházela z poměrně zámožné rodiny. Podle spisovatelky Hallie Rubenholdové, autorky knihy The Five, se Mary Jane v mládí dostala do ústavu pro „padlé dívky“. Což tehdy znamenalo ty, které překročily hranice tehdejší morálky.
Jako šestnáctiletá se údajně provdala, ale brzy ovdověla. Po smrti manžela se živila vlastním tělem, nejdříve v Cardiffu, později v Londýně. V britské metropoli se jí zprvu dařilo. Byla spíše luxusní společnicí, pohybovala se mezi zámožnější klientelou a nechávala si říkat Marie Jeanette.
Podle serveru Whitechapel Jack žila v domě řízeném Francouzkou, měla drahé šaty a jezdila kočárem. Jenže pak přišel pád. Po krátkém pobytu v pařížském nevěstinci se vrátila do Londýna a skončila v chudinské čtvrti plné dělníků, alkoholiků a zoufalých žen.
Byla krásná, mladá, ale stále víc pila. Sdílela pokoj s dělníkem, který se od ní pár dní před smrtí odstěhoval. I přesto se s ní vídal a občas jí dával peníze.
Poslední noc
Podle svědků Mary Jane večer 8. listopadu zpívala ve svém pokoji, zatímco s ní byl neznámý muž. Hlas utichl kolem půl jedné v noci. Jiný svědek, dělník George Hutchinson, tvrdil, že ji ještě kolem druhé ráno viděl venku s elegantně oblečeným mužem. Poté už ji nikdo nespatřil.
Druhý den dopoledne, když Thomas Bowyer nahlédl oknem do jejího pokoje, spatřil scénu, která se nedala popsat jinak než peklo. „Další. Jack Rozparovač. Nechutné,“ řekl později na stanici, jak uvedl server Wales Online.
Patolog Bond v pitevní zprávě popsal každý detail. Vnitřnosti byly vyjmuté, obličej rozřezaný k nepoznání, orgány rozložené kolem těla. Přesto se domníval, že vrah neměl lékařské vzdělání ani zkušenosti s řeznictvím.
Mary Jane byla pohřbena o deset dní později. Neměla nikoho, kdo by ji oplakal, jen pár přátel z chudinské čtvrti a bývalý přítel. Na pohřeb ale dorazily tisíce zvědavců.
Stín, který nikdy nezmizel
Vrah, který se podepsal jako Jack Rozparovač, nikdy dopaden nebyl. Někteří tehdy tvrdili, že Mary Jane mohla být obětí jiného vraha, jenž Rozparovače napodoboval. Většina historiků se ale shoduje, že právě v jejím případě dosáhla jeho brutalita vrcholu.
Mary Jane Kellyová zůstává symbolem nejtemnějšího období viktoriánského Londýna. Její příběh dodnes připomíná, že za legendou o Jacku Rozparovači nestojí jen záhadný vrah, ale skuteční lidé, kteří ztratili život v čase, kdy chudoba, alkohol a beznaděj dokázaly být stejně smrtící jako nůž.
Zdroj: NationalGeographic, Deník, whitechapeljack.com
