Když bohatý měšťan Rudger s chotí Hodanou věnovali 27. srpna 1238 svoje pozemky pro založení špitálu sv. Ducha, šlo o počátek jednoho z nejstarších zdravotnických zařízení na Moravě. Současně šlo první krok organizované zdravotní péče v Brně i projev středověké filantropie. Jak na tom vlastně byla středověká péče o nemocné?
Nemoci života, těla i ducha
Zárodkem špitálu neboli nemocnic byla rané křesťanská útočiště pro poutníky. Slovo „špitá“ nebol „hospitale“ souvisí mnohem více s obecným pohostinstvím nebo s léčbou chorob. „Nejstarší špitály vznikaly v západní Evropě od 8. století jako součást klášterů,“ uvádí Medical Tribune.
Další následovaly od 12. století také z iniciativ měšťanstva, šlechty nebo přímo panovníka. Přes obecnou funkci poskytnutí útočiště pro staré, nemocné i jinak stižené nemocemi nebo okolnostmi nešlo o místa s kvalifikovanou lékařskou péčí. Tím se evropské lišily od arabských. Dominovalo spíše základní ošetření ran a duchovní útěcha.
Dar Brnu
Tam, kde končí dneska Fakultní nemocnice u sv. Anny, zakoupil Brňan Rudger či Rudlin se svou ženou Hodavou stavební místo na dolní části Pekařské ulice. Mělo jít o 70 hřiven, na tehdejší poměry velkou investici. Špitál byl pojmenován po svatém Duchu, řídilo ho volné měšťanské bratrstvo sv. Ducha. Šlo o zřízení typické pro města, kdy nebyla instituce přímo závislá na církevních řádech.
Převod pod řád
Samostatnost mu ale nevydržela dlouho. Už pět let po založení přešel pod řád johanitů, tedy křižovníků sv. Jana. Rudger vstoupil do řádu po smrti Hodavy, předal mu ústav i majetek a stal se představeným. A jakmile převod 20. dubna 1243 potvrdil Konrád, biskup olomoucký, vznikla na Starém brně křižovnická komenda.
I tento vývoj byl pro dobu typický. Sice existovaly laicky vedené špitály, dominovala ale tendence uvádět tato zařízení pod správu organizovaného církevního společenství. Nakonec, byli to vlastně „profesionální špitálníci“. Řád zajišťoval stabilitu, potřebné finance, záštitu církve a odborné vedení.
Útulek i procedury
Nabízená péče odpovídala běžnému „spektru“ činností. Návštěvník získal útočiště, prostou stravu, hlavně ale ošetření a ovázání ran a dezinfekci. K dispozici byly i utišující prostředky nebo třeba pouštění žilou. Duchovní péče byla samozřejmostí, středověk ji přirozeně vnímal jako podstatnější než neduhy těla.
Šestnáct porodů, deset přeživších: Marie Terezie šířila moc Habsburků skrze své děti, její dcera ji v rození předčila
Špitály fungovaly recipročně. Od chovanců se očekávala věrnost Bohu a církvi, modlitby a také almužny nebo další příspěvky. Dnes bychom to nazvali „nepsaným pravidlem“. Výsledkem byla vzájemná symbióza nesoucí prospěch oběma stranám.
Rozvoj Brna a zájem elit
Pro Brno měl vznik tohoto špitálu velký význam, protože šlo o první instituci tohoto typu na městském území. Byl kilometr od hradeb, tedy v souladu se středověkou hygienou. Ilustruje navíc rostoucí zájem elit o stav chudších vrstev obyvatelstva. I po konci špitálu zůstal pozemek místem zdravotnických zařízení, a to až do dnešní Fakultní nemocnice u sv. Anny.
Bitva na Moravském poli změnila dějiny: Smrt rytířského krále otevřela cestu zákeřnému vítězi
Zdroje: StoPlusJednicka, MedicalTribune, EncyklopedieBrna
