Ačkoli tento panovník svou vlastní Anglii skoro neznal, patří mezi nejlegendárnější krále této země. Richard I. Lví srdce se stal symbolem rytířské chrabrosti, nicméně jeho život je učebnice rozporů a nečekaných zvratů, skoro bychom mohli říct plot twistů. Za 42 let života ovšem vybudoval legendu, která přetrvává dodnes.
Mládí ve Francii
Syn krále Jindřicha II. Plantagneteta a slavné Eleonory Akvitánské spatřil světlo světa 8. září 1157 v Oxfordu. Nevyrůstal ale v rodné Anglii, nýbrž v Anjou a Akvitánii, protože šlo o centrum říše jeho rodičů. Matka Eleonora pocházela právě z Akvitánie, Richard dle historiků nejspíš neuměl ani anglicky.
Záliby a nezáliby
Velký vliv na něj zamlada měli trubadúři, měl prý složit i sám několik písní. Od toho nebylo daleko ke kultuře rytířství, cti a odvahy, kterou později přijal za svou. Jednou z největších kontroverzí jeho života je otázka vztahu k ženám. K sňatku ho musela dle webu Memento Historie donutit vlastní matka a Richardovi bylo tehdy už 32.
Na středověké poměry byl téměř kmetem. Svazek s Berengarií Navarrskou zůstal bez potomků, a ani není známo, že by měl levobočky. Dnes panuje shoda, že byl buď gay nebo ase*uál, tedy nepociťující prakticky žádný se*uální pud. Historiograf Jean Flori ve svých knihách uvádí, že „měl sklony k homose*ualitě“.
Věc přezdívky
Přízvisko Lví srdce zcela jasně svádí k bojové odvaze, jeho původ je ale jiný. Dostalo se mu jej totiž až po smrti, když lékaři upravovali a balzamovali jeho tělo. Součástí procedur bylo i vyjmutí orgánů a tehdy byli felčaři zaskočeni velikostí srdce. Dle nich bylo „tak veliké, jako by šlo o lva“. Existují i domněnky, že měl král celý život srdeční vadu.
Kontroverze křižáka
Nejslavnějším Richardovým činem zůstává účast na třetí křížové výpravě v letech 1189 – 1192 proti sultánu Saladinovi. S tím je spojena i kontroverze, když nechal Richard po dobytí Akkonu chladnokrevně pobít 2 600 zajatců, kteří se mu přitom vydali dobrovolně na milost. Saladin měl zadržovat splnění podmínek jejich propuštění, Richard je tedy popravil.
Paradoxem celé situace je to, že jinak neměl král problém s druhým vládcem ani muslimy vyjednávat, Saladina samotného si velmi vážil. Ačkoli si rytíře spojujeme tradičně s mečem, Lví srdce bojoval nejraději sekerou. Ještě, než opustil Anglii, nechal si vykovat speciální „na nevěřící“ pro „sekání saracénských kostí“. Dle dokumentární série Válečníci byla do oblouku a vážila 9 kilo.
Jídlo a zajetí
Richard měl velmi rád francouzskou kuchyni, anglická ho nijak nezaujala (kdo by se divil). Miloval plněné křepelky, jeho tabula vždy nabízela dostatek masa, zvěřinu, ryby a mořské plody s vzácným kořením. Po jedné z hostin dokonce pasoval kuchaře na rytíře.
Jeho absence pobytu v Anglii mu zkomplikovala návrat do „vlasti“. Když se totiž vracel z výpravy, zajal ho s vidinou výkupného nedaleko Vídně babenberský vévoda Leopold. Angličané ho ale znali tak málo, že placení výkupného trvalo dva roky. Ve svém rodném kraji se Richard zdržel za celou vládu sotva půl roku.
Smrt a odkaz
Osudnou doslova ranou se mu stala infekce od zásahu šipkou při obléhání hradu Châlus-Chabrol. Srdce bylo pohřbeno v katedrále v Roudenu, tělo ve Fontevraultu a vnitřnosti na hradě Chalus. Historici se shodují, že byl Richard nadmíru statečný, naprosto u něj však absentovali otcovy vladařské vlohy. Už za života byl legendou, ale spíše „lupičem“ než hrdinou. Jako předobraz středověkého rytíře inspiroval nejednu knihu nebo historický snímek.
Dopisy Marie Antoinetty už nejsou tajemstvím. Vědci odhalili její cenzurovaná slova
Zdroje: Dotyk, NasRegion, MementoHistoria, TopRecepty, CSFD, DatabazeKnih
