Večerní schůze funkcionářů v malé jihomoravské vsi Babice odstartovala v létě roku 1951 vleklou tragédii. Do místní školní třídy vtrhl po desáté hodině večerní ozbrojený Ladislav Malý se svými společníky a zanechal za sebou tři mrtvé muže. Vedení státu celou událost bezprostředně využilo jako dokonalý nástroj k likvidaci venkovských sedláků a zástupců katolické církve.
Osudová červencová noc
Pozdě večer druhého července jednali zástupci místního výboru v babické škole. Poklidnou poradu Tomáše Kuchtíka, Josefa Roupce, Bohumíra Netoličky a Františka Bláhy narušili po půl jedenácté dva ozbrojenci se samopaly a pistolemi. Útočníci donutili přítomné úředníky vyjít na chodbu, kde bez delšího varování spustili střelbu. Z nočního krveprolití vyvázl se střelným zraněním živý pouze František Bláha. Vyšetřovatelé následně celou akci označili za čin řízený ze zahraničí.
Ozbrojené útočníky vedl Ladislav Malý, který se ve svém okolí vydával za speciálního agenta americké zpravodajské služby. Společnost mu dělali mladí místní sedláci zasažení vlnou násilné kolektivizace venkova, Antonín a Stanislav Plichtovi a Antonín Mityska. Celá čtveřice po střelbě uprchla, ale hned třetího července odpoledne narazila v polích u Bolíkovic na postupující jednotky bezpečnosti. Následnou přestřelku v žitném poli nepřežil samotný vůdce skupiny ani mladý Antonín Plichta.
Záminka pro tvrdé tresty
Úřady využily nejasného pozadí případu k velmi rychlému zúčtování s nepohodlnými občany v celém moravském regionu. Státní moc postupně zorganizovala patnáct politicky motivovaných soudů s více než stovkou obžalovaných. Soudci vynesli celkem jedenáct rozsudků smrti a desítky dalších lidí skončily na dlouhé roky za mřížemi. Úřady neměly slitování ani s těžce zraněnými účastníky střelby. Stanislav Plichta putoval v únoru následujícího roku na popraviště zcela ochrnutý na dolní polovinu těla.
Státní aparát se zaměřil s mimořádnou tvrdostí především na představitele katolické církve, kteří měli v kraji stále velmi silný vliv. Před soudem stanuli oblíbení faráři Jan Bula, Václav Drbola a František Pařil, které justice po sérii výslechů poslala na smrt. Mnozí zadržení putovali do cel už několik týdnů před samotným incidentem v Babicích a s hlavními aktéry je pojily jen letmé osobní kontakty. Celé rodiny popravených musely navíc okamžitě opustit své domovy a putovaly do vysídleného pohraničí.
Cesta k očištění jmen
Snahy o rehabilitaci neprávem odsouzených a popravených duchovních trvaly velmi dlouhá desetiletí. Státní bezpečnost podle historiků mohla celou akci v Babicích od počátku sama iniciovat a vyprovokovat prostřednictvím svých lidí. Až na konci 90. let zrušilo vedení církve vynucenou degradaci popravených kněží. Příběh babické tragédie se dočká významného milníku v létě roku 2026, kdy církev blahořečí Jana Bulu a Václava Drbolu. Dekret o jejich mučednické smrti totiž v říjnu předešlého roku oficiálně potvrdil papež Lev XIV.
