V šedesátých letech se Československo stalo hlavním centrem legálního výzkumu psychedelik. Psychiatr Stanislav Grof tehdy v pražských Bohnicích podával LSD tisícům dobrovolníků a detailně mapoval hranice lidského vědomí. O silné halucinogeny se ale velmi rychle začala zajímat armáda a tajná policie. Obě složky lákala představa snadného zneškodnění nepřítele a naprosté upřímnosti vyslýchaných osob.
Laboratoř v srdci Evropy
Západní svět v halucinogenech viděl hlavně nástroj revolty, ale v komunistickém Československu mělo LSD pověst čistě vědecké a strategické komodity. Tuzemský podnik Spofa látku vyráběl ve špičkové kvalitě pod názvem Lysergamid. Výzkum v pražských Bohnicích tehdy řídil psychiatr Stanislav Grof. Dnes čtyřiadevadesátiletý lékař se v ústavu soustředil na možnosti využití drogy při léčbě pacientů.
Tato éra trvala zhruba 15 let a během ní prošlo řízeným intoxikačním stavem několik tisíc dobrovolníků, od studentů medicíny až po renomované malíře, kteří své vize přenášeli přímo na plátno pod dozorem ošetřujícího personálu.
Strategický zájem armády
Méně romantickou tvář výzkumu představovaly experimenty řízené armádními složkami a Státní bezpečností, které v látce spatřovaly ideální prostředek pro vedení psychochemické války. Vojenský prostor v okolí Těchonína a psychiatrická léčebna v Sadské se staly místy, kde důstojníci testovali schopnost vojáků plnit rozkazy po požití středně velkých dávek Lysergamidu. Cílem bylo vytvořit stav dočasného ochromení protivníka, který by ztratil vůli k boji a schopnost ovládat sofistikovanou techniku, aniž by došlo k jeho fyzické likvidaci.
Zápisy z těchto pokusů popisují situace, kdy nicnetušící vojáci základní služby dostali látku v ranním čaji, aby následně v terénu vykazovali známky naprosté dezorientace a euforického klidu uprostřed fingovaného náletu. StB zase testovala LSD jako potenciální „sérum pravdy“ při výsleších, jelikož se domnívala, že rozklad osobnosti pod vlivem drogy povede k nekontrolované upřímnosti vyslýchaných osob. Tyto metody se však ukázaly jako nespolehlivé, neboť halucinace často vedly k produkci konfabulací a naprostému chaosu v komunikačním řetězci, což vyšetřovatelům spíše komplikovalo práci.
Právě tato nevyzpytatelnost a obtížná kontrolovatelnost výsledků vedla k postupnému ochlazování zájmu ze strany represivních složek státu. Armádní špičky nakonec usoudily, že nasazení psychochemických látek v reálném konfliktu představuje příliš vysoké riziko pro vlastní jednotky. Výzkum se tak v druhé polovině 60. let více soustředil na čistou psychiatrii, ačkoliv stín vojenského zadání nad laboratořemi v Bohnicích i Sadské visel až do definitivního zastavení všech programů.
Pokusy na vyvolených
Kromě vojáků se do hledáčku výzkumníků dostali i lidé z tehdejší kulturní fronty, kteří v experimentech viděli možnost, jak legálně uniknout z šedi socialistické reality do barvitých světů vnitřního vesmíru. Malíři, literáti a filozofové tvořili specifickou skupinu, jejíž výpovědi a umělecká díla dodnes tvoří unikátní archivní soubor dokumentující vliv psychedelik na tvůrčí proces. Vědci jako Lubomír Hanzlíček pečlivě zaznamenávali každou změnu vnímání času a prostoru, kterou tito lidé pod vlivem látky popisovali v klinicky strohých místnostech léčeben.
Mnozí z těchto dobrovolníků prožívali hluboké psychologické regrese nebo mystické stavy, které následně Stanislav Grof teoreticky ukotvil ve svých studiích o transpersonální psychologii.
Paradoxem zůstává, že v zemi řízené militantním ateismem probíhaly legální seance, které účastníky konfrontovaly s duchovními rozměry bytí. Tato schizofrenní situace trvala až do roku 1974, kdy byla výroba Lysergamidu v Československu oficiálně zastavena a veškeré zbývající zásoby byly pod přísným dohledem zlikvidovány nebo uloženy v armádních skladech.
