Jan Želivský si svými kázáními podmanil pražskou chudinu a v hlavním městě postupně vybudoval nekompromisní náboženskou diktaturu. Jeho radikální stoupenci likvidovali názorové odpůrce i nepohodlné velitele bez řádných soudů. V březnu roku 1422 však někdejší spojenci použili jeho vlastní metody a pod nevinnou záminkou vojenské porady ho přivedli přímo pod katův meč.
Z kláštera do čela pražské chudiny
Pravděpodobný rodák z Humpolce působil zpočátku jako řeholník premonstrátského řádu v želivském klášteře. Do Prahy dorazil v rozjitřené atmosféře mezi lety 1415 a 1419. Na rozdíl od mnoha jiných duchovních tehdy kázal srozumitelně česky, čímž si v chrámu Panny Marie Sněžné rychle získal zástupy věrných posluchačů z řad nejchudších obyvatel. V neděli 30. července 1419 se postavil do čela ozbrojeného procesí směřujícího k Novoměstské radnici s cílem osvobodit vězněné stoupence kalicha.
Rozlícený dav vyrazil dveře, vnikl do budovy a vyhodil konšely z oken přímo na nastavená kopí a sudlice. Událost vešla do historie jako první pražská defenestrace a odstartovala husitskou revoluci. S jejím počátkem vliv radikálního kněze prudce stoupal. Společně s Janem Žižkou se podílel na obraně města při bitvě na Vítkově v létě roku 1420 a následně stál u dobývání Českého Brodu, Kouřimi nebo Kutné Hory. V samotném hlavním městě si kazatel soustavně budoval pozici neomezeného vládce.
Diktatura spojených měst a justiční vraždy
Na konci června 1421 obsadili Želivského stoupenci Staroměstskou radnici. Kněz vzápětí spojil Staré a Nové Město do jednoho správního celku a zavedl v něm tvrdý režim vycházející z jeho osobního výkladu víry. Pražanům výslovně zakázal provozování nevěstinců, hraní karet, omezil nošení šperků i nákladných účesů a na ulicích nedovolil zpívat nenáboženské písně. V říjnu téhož roku dosadil do čela metropole Jana Hvězdu z Vícemilic, kterému svěřil absolutní moc včetně hrdelního práva.
Nový hejtman začal na kazatelův pokyn okamžitě likvidovat politické oponenty. K hlavním kritikům mocenského vzestupu duchovních patřil husitský zeman Jan Sádlo, který veřejně odsuzoval jejich zasahování do světského vládnutí a se svými oddíly nedorazil na shromaždiště u Slaného. Radikálové ho obvinili ze zrady a vyzvali k podání vysvětlení. Přestože rytíř dorazil na radnici s bezpečnostním glejtem, konšelé ho bez možnosti obhajoby odsoudili k smrti a hejtman exekuci vykonal ještě tutéž noc.
Tato zákeřná poprava připravila Želivského o podporu umírněného křídla. Na počátku roku 1422 se proti němu spojili přední velitelé včetně Jana Žižky a Jana Roháče z Dubé. Zvláštní rozhodčí komise sesadila dosavadního hejtmana a kněžím zakázala přístup na radnici s výjimkou případů výslovného pozvání. Otevřeně se proti němu postavil i univerzitní mistr Jakoubek ze Stříbra, který svého někdejšího spojence veřejně označil za krvavého kněze odpovědného za zbytečné krveprolití.
Zrádná porada a krev na dlažbě
Noví konšelé se na začátku března 1422 rozhodli radikálního kněze odstranit pomocí naprosto stejné taktiky, jakou on sám dříve uplatnil proti zemanu Sádlovi. Dvojice staroměstských radních navštívila Želivského s prosbou, aby se v pondělí 9. března dostavil k poradě ohledně případné spolupráce s táborskými husity. Když kazatel do budovy dorazil s devíti svými přívrženci, vtrhl během úvodního jednání do místnosti rychtář s ozbrojenci a celou skupinu bez okolků zatkl.
Obžalobu na místě pronesl Jakoubek ze Stříbra a radní následně odmítli jakékoliv prosby o milost. Odsouzený Želivský se před smrtí stihl pouze vyzpovídat a nadiktovat svou poslední vůli. Biřici vyvedli zatčené muže na dvůr, kde kat klečícímu kazateli i jeho devíti stoupencům sťal hlavu. Představitelé města plánovali hromadnou popravu utajit před veřejností kvůli oprávněným obavám ze vzpoury pražské chudiny, radniční pacholci proto začali bezprostředně po exekuci splachovat krev popravených vodou.
Msta zfanatizovaného davu
Protože dvůr stavebně odváděl veškerý odpad přímo do ulice, vytekl zpod zavřených vrat proud rudé vody na náměstí. Kolemjdoucí velmi rychle pochopili situaci a začali bít na poplach. Konšelé stihli uprchnout zadním vchodem do bezpečí, načež rozzuřený dav vyrazil vrata a pronikl k bezhlavým tělům. Kněz Jan Gaudentius vzal do rukou Želivského uťatou hlavu a začal ji ukazovat lidem v pražských ulicích.
Odhalení tajné popravy odstartovalo drancování. Dav vyraboval domy konšelů, zámožných měšťanů i univerzitních mistrů a napadl také židovskou čtvrť, jejíž obyvatelé neměli s tehdejšími politickými boji nic společného. Pouliční nepokoje stály bezprostředně život dvou radních. Nové vedení města nechalo v následujících dnech stít ještě pět dřívějších radních a tři staroměstské měšťany, čímž počet usmrcených odpůrců přesně vyrovnal desítku obětí ze Staroměstské radnice. Tělo Jana Želivského uložili jeho příznivci do chrámu Panny Marie Sněžné do dlabaného koryta pod kazatelnu.
