Noc před pálením čarodějnic v roce 1990 skončila v Klučově na Kolínsku smrtí matky a jejích dvou dcer. Pachatel, který na místo činu zabloudil náhodou po vyloučení z vlaku, se před spravedlností skrýval více než desetiletí. Zvrat do vyšetřování přinesla až moderní genetika a národní databáze profilů DNA.
Ohledání domu číslo 158
Ráno 30. dubna 1990 objevila švagrová rodiny v rodinném domě tři těla. Vstupní dveře byly odemčené. V obývacím pokoji ležela na zemi Ivanka Kudláčková. O kus dál za odtaženým závěsem našla svědkyně mladší dceru Miroslavu a ve vedlejší místnosti starší sestru Ivanu. Všechny tři ženy utrpěly mnohačetná bodná zranění hrudníku.
Poloha těl a částečně svlečené oděvy vyšetřovatelům napověděly, že útočník měl mravnostní motiv. Jediným přeživším členem rodiny v domě zůstala dvaasedmdesátiletá babička, kterou jen o den dříve odvezla sanitka k hospitalizaci do nemocnice v nedalekém Českém Brodě.
Forenzní genetika se v roce 1990 nacházela teprve ve svých začátcích. Vyšetřovatelé na místě činu přesto zajistili několik klíčových stop. Pro objasnění celého případu mělo největší význam zajištění biologického materiálu pachatele na těle nejmladší oběti. Kriminalisté tyto vzorky uložili do mrazicích boxů Ústavu soudního lékařství a uchovali je pro budoucí zkoumání.
Zlomené řeznické nože
Vrah si zbraň na místo činu nepřinesl. Na chodbě objevil čtyři řeznické nože s délkou čepele od šestnácti do dvaceti centimetrů. Rodina je měla vypůjčené z nedávné zabijačky, matka s nimi naporcovala maso a nachystala je k vrácení majiteli. Útočník vedl rány s takovou intenzitou, že u dvou nožů zlomil čepel. Hluboká obranná zranění na předloktí nesla pouze matka, obě dcery zřejmě nestihly na náhlý útok zareagovat.
Kriminalisty zaujal pokus o vniknutí do domu přes koupelnové okénko o rozměrech čtyřicet na čtyřicet centimetrů. Někdo k němu přistavil žebřík a strhl venkovní ochrannou síťku proti hmyzu. Kudy se nakonec pachatel dostal dovnitř, nebylo zpočátku jasné.
Otazník představovaly dva šálky s nedopitou kávou v kuchyni. Byly ze sváteční keramické soupravy, kterou rodina běžně nepoužívala. Ani jedna ze zavražděných navíc podle výpovědi příbuzných kávu nepila. Kdo a proč nápoj připravil, se vyšetřovatelům na místě nepodařilo zjistit.
Prověřování místních obyvatel
Doba činu byla ohraničena jednou hodinou po půlnoci, kdy se mladší dcera vrátila domů z projížďky s přítelem, a čtvrtou hodinou ranní. V Klučově se v osudnou noc konala v místní sokolovně taneční zábava, na kterou přijela vlakem i skupina cizích mužů. Policisté prověřili celkem 127 účastníků ve věku od patnácti do padesáti let, odebrali jim krev ke zjištění krevní skupiny, ale shodu s materiálem z místa činu nenašli.
Podezření padlo také na muže, který se stejnou noc vloupal do sousedního domku. Okamžitě se k vloupání přiznal a dobrovolně vrátil část odcizených věcí z obavy, aby nebyl spojován s vraždami. Jeho podíl na smrti tří žen se skutečně nepotvrdil. S negativním výsledkem skončilo i prověřování přítele jedné z dcer.
Případ tak na dlouhé roky uvízl na mrtvém bodě. Posun přinesl až rok 2001, kdy v České republice vznikla Národní databáze DNA pro shromažďování genetických profilů pachatelů závažné trestné činnosti a stop z neobjasněných případů. Kriminalisté do ní následně vložili i biologický profil z Klučova.
Zadržení recidivisty v Brně
Na jaře roku 2003 brněnská policie zadržela Jaroslava G. pro podezření ze série mravnostních deliktů. Během vyšetřování mu policisté odebrali vzorek slin ke zjištění profilu DNA. Po jeho vložení do celostátní databáze přístroj ohlásil shodu s třináct let starými stopami z Kolínska.
Jedenáctkrát trestaný recidivista, který pracoval jako pomocný dělník a potýkal se s těžkým alkoholismem, svůj podíl na smrti žen zpočátku popíral. V době činu mu bylo jednadvacet let. Na začátku ledna 1990 opustil vězení díky tehdejší prezidentské amnestii. Koncem dubna cestoval opilý vlakem a kvůli chybějící jízdence ho průvodčí vysadil právě v Klučově. Tam se muž rozhodl krást, aby získal peníze a mohl odjet do Prahy.
Podle vyšetřovatelů se pachatel nejprve pokoušel protáhnout úzkým okénkem v patře, což se mu s výškou 186 centimetrů a váhou téměř devadesát kilogramů nepodařilo. Následně vzal za kliku a zjistil, že dům není zamčený. Odsouzený se nakonec přiznal. Nikdy však nevysvětlil, proč se v kuchyni nacházely dva šálky s kávou.
Vrchní soud v Praze mu v červnu 2006 potvrdil trest v délce šestnácti let a tří měsíců ve věznici se zvýšenou ostrahou. Podle tehdy platných zákonů nesměl součet všech trestů uložených předchozími rozsudky překročit hranici pětadvaceti let. Jelikož si v době vynesení verdiktu již odpykával trest za dřívější činy, soud mu mohl přidat pouze zbývající roky do zákonného maxima.
