Březnový večer roku 1929 sliboval vybrané pražské společnosti nevšední okultní zážitek za účasti známého jugoslávského média. Experiment s vyvoláváním duchů se však po neuváženém požadavku na kontakt se starověkým egyptským panovníkem proměnil v boj o holý život. Zničený umělecký ateliér a hluboký psychický otřes všech zúčastněných dodnes představují jednu z nejznámějších parapsychologických záhad na našem území.
Elitní společnost ve vinohradském ateliéru
Ve středu 13. března 1929 uspořádal akademický sochař Jaroslav Foit ve svém ateliéru v Blanické ulici na pražských Královských Vinohradech setkání s devětadvacetiletým jugoslávským spiritistou Jovanem Jovičem. Tento cizinec původem z dnešního srbského města Novi Sad přicestoval do Československa teprve nedávno. V místních okultních kruzích si však velmi rychle vybudoval pověst muže s mimořádnými mimosmyslovými schopnostmi.
Pozvání k tajuplnému experimentu přijala řada zvučných jmen tehdejšího veřejného života, mezi nimiž nechyběl básník a velmistr zednářské lóže Josef Svatopluk Machar nebo uznávaný novinář Vojtěch Rozner. Ke dřevěnému stolku usedli také profesionální těžkotonážní boxeři Jaroslav Kovanda a Jára Svoboda, přičemž společnost doplnil i synovec legendárního legionáře František Švec a trojice přísně anonymních dam.
Varování od zavražděného ministra financí
Jakmile v místnosti zhasla všechna světla, jugoslávské médium po chvíli hlubokého soustředění upadlo do těžkého transu provázeného nápadně zrychleným dechem a křečovitými pohyby celého těla. V setmělé místnosti se následně postupně ohlásilo hned několik zesnulých osobností, mezi kterými figuroval sochařův blízký přítel z mládí, slavný legionářský plukovník Švec a nedávno pohřbený divadelník Jára Sedláček.
Atmosféra povážlivě zhoustla v okamžiku, kdy k napjatým posluchačům promluvila entita vydávající se za prvního československého ministra financí Aloise Rašína, jenž se stal v roce 1923 obětí atentátu. Duch zavražděného politika přítomné hosty seznámil se svými vizemi ohledně budoucí výstavby silnic, důrazně je varoval před nepříznivým politickým vývojem v sousedním Německu a zapověděl jim rušení klidu egyptských vládců.
Rozpoutané peklo za zavřenými dveřmi
Shromážděná společnost toto naléhavé varování z onoho světa zcela ignorovala a jedna z přítomných dam začala tvrdošíjně vyžadovat vyvolání ducha faraona Tutanchamona. Zřejmě pod vlivem tehdejších zlověstných pověstí o smrtící kletbě dopadající na objevitele jeho monumentální hrobky v egyptském Údolí králů se v potemnělém ateliéru vzápětí rozpoutal naprostý a zcela nekontrolovatelný chaos.
Vyčerpané médium začalo zničehonic vykřikovat slova v neznámém jazyce a vrhat sebou s takovou mimořádnou silou, že ho na místě nedokázala zpacifikovat ani dvojice přítomných urostlých rohovníků. Za oddělovací plentou se začaly ozývat ohlušující rány připomínající hromobití, vzduchem neviditelně létaly těžké předměty, dveře zůstávaly pevně uzamčené a celá budova se otřásala v samotných základech.
Zničená umělecká díla a vleklé následky
Když se hostům konečně podařilo rozsvítit, naskytl se jim apokalyptický pohled na zničenou místnost, ve které všechna sochařova umělecká díla s egyptskou tematikou ležela v troskách. Desetikilová bronzová socha vyletěla zavřeným oknem na dvůr, čtvrt tuny vážící kamenný monument se samovolně posunul o celý metr a kovovému portrétu váženého egyptského diplomata vytékala z očí hustá tekutina připomínající krev.
Většina přítomných v následujících dnech těžce onemocněla a trpěla vysilující nespavostí, přičemž samotný případ později studoval uznávaný psychiatr Jan Šimsa. Ten rezolutně odmítl existenci záhrobních entit a příčiny zkázy hledal pod vlivem silné autosugesce raději v temných zákoutích lidské mysli, ačkoliv racionální badatelé dodnes poukazují na značné nesrovnalosti ohledně pravé identity hostitelského sochaře.
.jpg){kind=link}