Lesopark Heulos v Jihlavě ukrývá nenápadnou kamennou budovu s velmi temnou minulostí. Stavba známá jako Hrádek fungovala na konci druhé světové války jako prestižní Škola Adolfa Hitlera pro výchovu budoucí říšské elity. Šlo o naprostý unikát ležící mimo tehdejší území třetí říše. Dnes areál slouží pro potřeby české policie a běžní návštěvníci se za jeho zdi vůbec nedostanou.
Ambiciózní plány pod vedením Berlína
Jihlava ležela v centru takzvaného německého jazykového ostrova a zdejší německy mluvící obyvatelstvo s nástupem nacismu očekávalo větší nezávislost na českém vlivu. Protektorátní vedení města začalo brzy plánovat urbanistické změny vnitřní zástavby. Základní kámen nové ubytovny pro mládež dělníci v lesoparku položili 11. dubna 1941 a původní situační plány vypracoval architekt Friedrich Gottfried Winter.
Skutečným autorem samotné budovy se nakonec stal berlínský tvůrce Helmut Weber. Návrh vtiskl komplexu podobu starogermánského sídla s mohutnou kamennou fasádou a vysokou valbovou střechou. Třítraktový objekt nabídl nadstandardní zázemí s ústředním topením a moderní elektrickou kuchyní.
Zkoušky loajality pro vybrané studenty
Před samotným dokončením padlo v roce 1943 rozhodnutí o změně účelu celé stavby. Z ubytovny vznikla v pořadí 12. internátní Škola Adolfa Hitlera a do lavic pak usedli pečlivě vybraní chlapci z celé říše určení pro budoucí správu zabraných území. Někteří z nich ovládali částečně češtinu a měli v budoucnu fungovat jako komisaři ve slovanských zemích. Výuka probíhala v naprostém utajení za plotem z ostnatého drátu pod bedlivým dohledem policie a jednotek SS.
Jihlavský historik Ladislav Vilímek z dochovaných pramenů zjistil detaily o tamním každodenním režimu. Chlapci se museli každé ráno mýt ve studené vodě v podkroví a s odhalenou hrudí běhali po okolním parku. Přijímací zkoušky netestovaly faktické znalosti, ale především absolutní oddanost. Komise prověřovala poslušnost příkazem ke skoku z otevřeného okna rovnou do připravené plachty. Zkoušený chlapec po sebemenším zaváhání u pohovoru okamžitě skončil.
Ztracené sochy z mrákotínské žuly
Slavnostní otevření školy proběhlo 26. dubna 1944 za přítomnosti státního ministra Karla Hermanna Franka a dalších vysoce postavených úředníků. Budova nabízela žákům plný komfort včetně společenských kluboven na každém patře. K zámečku přiléhala i samostatná terasa s výhledem do zeleně a nádvoří zdobila kamenná kašna od českých kameníků vyrobená z mrákotínské žuly.
Středovou podpěru obklopovalo 5 stylizovaných lvů a na vrcholu seděla kamenná koule. Vodní prvek původně doplňovala dvojice soch a jedna z nich pravděpodobně vyobrazovala pohanského boha války s mečem v ruce. Na konci válečného konfliktu však skulptury zmizely hluboko v zemi. Jednu sochu se později podařilo objevit zakopanou pod vstupním prahem a nyní se nachází v Praze.
Nová kapitola ve službách státu
V závěrečných měsících války objekt posloužil jako luxusní zotavovna pro zraněné prominentní nacisty. Po osvobození v roce 1945 se do prázdných místností nastěhovali učni a mezi roky 1960 a 1965 prostory využívali posluchači místního pedagogického institutu a do roku 1990 zde bydleli studenti brněnské vysoké školy zemědělské.
Komplex na 4 roky zcela osiřel a čelil postupné devastaci. Situace se radikálně změnila v roce 1995 bezplatným převodem do majetku ministerstva vnitra. Architekt Petr Holub zpracoval návrh celkové rekonstrukce s náklady ve výši 40 milionů korun. V současnosti se za opravenými zdmi nachází školicí středisko policejního prezidia. Místní magistrát o odkoupení budovy neprojevoval zájem a historický areál si dál žije vlastním uzavřeným životem.
_15.JPG){kind=link}