Česká televize v neděli od 15:30 uvedla rodinný film Monika a hříbě s hvězdičkou. V hlavní dětské roli se tu v roce 1986 objevila Kateřina Urbancová, kterou dnes lidé znají jako docentku Kateřinu Rusinovou (49), přednostku první Kliniky paliativní medicíny v Česku.
Malá Monika a filmová maminka Laďka Kozderková
Když se jedenáctiletá Kateřina objevila na natáčení filmu Monika a hříbě s hvězdičkou, čekalo ji nejen setkání s Janem Kanyzou, ale i s Laďkou Kozderkovou. Ta jí ve filmu hrála maminku a doopravdy se jí po dobu natáčení ujala. „Při natáčení se o mě moc hezky mateřsky starala,“ vzpomínala Rusinová pro iDNES.cz.
Natáčení pro Kateřinu Rusinovou získalo ještě hlubší rozměr, když se později dozvěděla, že Laďka Kozderková v té době už bojovala s vážnou nemocí. Pár měsíců po dokončení filmu, v listopadu 1986, herečka zemřela na rakovinu děložního čípku. Bylo jí pouhých sedmatřicet let.
Film vypráví o dívce, která se s pomocí blízkých stará o malé hříbě a učí se překonávat překážky. Natáčelo se převážně na venkově, v kulisách, které dnes působí jako pohlednice z doby, kdy byl život pomalejší. Atmosféra příběhu se díky tomu vryla do paměti diváků.
Pro Rusinovou to nebyla první zkušenost před kamerou. Už jako sedmiletá hrála ve filmu Zelená vlna Václava Vorlíčka a postupně se objevovala v dalších televizních projektech. Role Moniky ale patří k těm, které diváci dodnes připomínají.
Od herectví k medicíně
Po sérii dětských rolí se zdálo, že by mohla pokračovat v herecké dráze. Na DAMU ji přijali hned napoprvé, a to před porotou, v níž seděli Boris Rösner, Věra Galatíková a Eva Salzmannová. Studovala herectví s lidmi, kteří se později stali známými tvářemi českého divadla a filmu.
Jenže nakonec se rozhodla jinak. Současně s DAMU totiž nastoupila na lékařskou fakultu a zvládala obě školy zároveň. „Byla jsem dlouho nevyhraněná. Možná kdyby po škole přišla dřív zajímavá nabídka, nedělala bych dneska medicínu,“ přiznala pro iDNES.cz.
Postupně ale medicína převážila. Místo scénáře začala držet v ruce stetoskop a místo replik se učila diagnózy. Ačkoliv herecké prostředí opustila, zkušenosti z něj si nesla dál, především schopnost vcítit se do druhého a naslouchat.
První dáma české paliativní medicíny
Dnes stojí v čele Kliniky paliativní medicíny ve Všeobecné fakultní nemocnici a učí budoucí lékaře, jak být pacientům oporou nejen po stránce léčby, ale i lidskosti. Každý den tráví čas s lidmi, pro které už není hlavní, co jim napíše do karty, ale jaký bude jejich zítřek. „Paliativní péče je krásný obor a je v ní mnohem víc radosti, než si většina lidí dokáže představit,“ řekla v pořadu Stříbrný vítr na Českém rozhlase.
Na své herecké začátky nezapomněla. Vždycky dodává, že jí divadlo dalo cit pro drobné signály, které se v běžném hovoru snadno ztratí. Pozná napětí v hlase, záblesk v očích nebo nervózní úsměv – a ví, kdy má být ticho, kdy se zeptat a kdy pacienta jen držet za ruku.
Zdroje: autor, CSFD, iDNES, paliace, Rozhlas, MUNI
