V červenci 1918 postřílelo bolševické komando ruského cara Mikuláše II., jeho rodinu a služebnictvo ve sklepě Ipaťjevova domu v Jekatěrinburgu. Dcery přežily první salvu údajně díky šperkům ukrytým v korzetech, střelci je proto dobili bajonety. Těla popravených polili kyselinou a tajně zakopali v lese. Ostatky posledních dvou dětí potvrdily testy DNA až v roce 2007.
Rozsudek v Ipaťjevově domě
V noci 17. července 1918 vzbudil velitel strážního oddílu Jakov Jurovskij carského lékaře. Nařídil mu, ať rodinu připraví na přesun. Důvodem mělo být blížící se nebezpečí. Panovník Mikuláš II., jeho manželka Alexandra Fjodorovna, pět dětí a čtyři členové doprovodu sešli do malé sklepní místnosti jekatěrinburského domu inženýra Ipaťjeva.
Do sklepa vzápětí dorazilo devítičlenné popravčí komando. Jurovskij přečetl vězňům rozkaz uralského výkonného výboru. Dokument uváděl, že příbuzní Romanovců nadále útočí na sovětské Rusko, a výbor proto rozhodl o popravě cara. Ihned po dočtení začali muži střílet.
Šperky v korzetech
Palba na místě usmrtila panovnický pár, lékaře Evžena Botkina, služebnou Annu Demidovou, komorníka Alexeje Truppa a kuchaře Ivana Charitonova. Čtyři carské dcery Olgu, Taťánu, Marii a Anastázii kulky údajně nezabily hned. Podle dostupných informací je částečně ochránily šperky, které si zašily do korzetů.
Střelci proto šlechtičny dobili bajonety a cennosti si rozebrali. Následníkovi trůnu Alexejovi, který rukou bolševiků rovněž zemřel, bylo v době masakru čtrnáct let.
Obavy z československých legií
Mikuláš II. přišel o moc v březnu 1917, kdy během první světové války pod tlakem únorové revoluce abdikoval. Dynastie Romanovců tak po více než třech stech letech ztratila trůn. Prozatímní vláda poslala rodinu nejprve do domácího vězení v Carském Selu a později do sibiřského Tobolska.
Po nástupu bolševiků k moci se podmínky zhoršily. V dubnu 1918 stráže rodinu převezly do Jekatěrinburgu a dům obehnaly vysokým plotem. V létě 1918 se k městu blížily československé legie. Uralský výbor se obával, že by vojáci mohli cara osvobodit. O likvidaci vězňů rozhodl s plným vědomím Vladimíra Iljiče Lenina a dalšího bolševického vedení.
Kyselina a dva hroby v lese
Po střelbě strážní zabalili těla do prostěradel a naložili je na nákladní auto. Jeho korbu vyložili vojenským suknem, aby zabránili prosakování krve. Vůz zamířil k opuštěnému lomu v lesích, zhruba dvacet kilometrů za městem.
Ostatky popravených tam muži polili kyselinou a obličeje jim rozmlátili pažbami. Těla zakopali do dvou oddělených hrobů. Pozůstatky dvou dětí uložili několik desítek metrů od hlavní šachty, čímž chtěli zmást případné pátrače. Bělogvardějský právník Nikolaj Sokolov sice brzy shromáždil důkazy o vraždě a v roce 1922 je publikoval v pařížském exilu, samotné hroby však nenašel.
Krev na košili z Ermitáže
Hlavní pohřebiště objevil amatérský archeolog Alexandr Avdonin a režisér Geli Rjabov koncem 70. let 20. století. Veřejnost se o nálezu dozvěděla až po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Testy DNA, ke kterým vzorkem krve přispěl britský princ Philip, potvrdily totožnost cara, manželky a tří dcer.
V hrobu chyběly ostatky Alexeje a jedné z dcer. Během 20. století se několik osob vydávalo za zachráněné členy rodiny, často za nejmladší Anastázii. Skutečné pozůstatky posledních dvou dětí našli pátrači v nedalekém lese až v roce 2007. Na mezinárodním ověřování DNA se podílel i hlavní forenzní expert událostí 11. září 2001. Definitivní potvrzení totožnosti přinesla shoda s krví z košile cara Mikuláše II., kterou uchovává petrohradská Ermitáž.
V roce 2008 vyhověl ruský nejvyšší soud žádosti velkokněžny Marie Vladimirovny a zavražděnou rodinu rehabilitoval jako oběti politických represí. Pravoslavná církev Romanovce prohlásila za svaté mučedníky a na místě zbouraného Ipaťjevova domu vznikl Chrám Všech svatých Na krvi. V roce 1998 proběhl slavnostní pohřeb nalezených členů rodiny v petrohradské Petropavlovské pevnosti.
