V prosinci roku 1964 objevil průvodčí osobního vlaku na záchodě lidskou hlavu. Pátrání po totožnosti oběti zavedlo kriminalisty do rodinného domu v Bolerázu. Jediný dotyk pece na chleba následně objasnil aktuální zločin a zároveň pomohl vyřešit třináct let staré úmrtí v Trutnově.
Nález na železnici
9. prosince 1964 procházel průvodčí osobním vlakem na trati z Trnavy do Bratislavy. Před stanicí Pezinok nalezl na záchodě lidskou hlavu oddělenou od trupu. Kriminalisté ve vlaku zkontrolovali všech 287 cestujících, nikdo z nich ale neposkytl žádné využitelné informace. Hlava musela být do vozu vnesena během jízdy.
Policie prohledala celou železniční trať, trup oběti ani žádné další stopy však nenašla. Vyšetřování doplnil nález zakrvácených montérek v nákladním vlaku, který vyrazil ve stejný den z Bratislavy do Budapešti. Soudní lékaři hlavu upravili do stavu vhodného pro portrétní fotografii. Následné porovnávání se seznamem pohřešovaných osob přineslo shodu s mužem jménem Ambróz Ščepko.
Stopy vedou do Bolerázu
Zmizení Ambróze Ščepky ohlásila jeho družka Irena Čubírková, měla s ním tři děti. Další čtyři potomky měla z předchozího manželství. Kriminalisté se k ní vydali druhý den po nálezu ve vlaku. Při výslechu ohledně jejich soužití odpovídala vyhýbavě a působila nejistým dojmem. Policie proto přistoupila k domovní prohlídce, která zpočátku nepřinesla žádné výsledky.
Při odchodu se ale jeden z vyšetřovatelů náhodně dotkl pece na chleba. Zjistil, že je velmi teplá, ačkoliv v celém domě bylo chladno. Syn Ireny Čubírkové na dotaz policistů uvedl, že se v ní chleba vůbec nepeče. Uvnitř pece nakonec kriminalisté nalezli stopy po spáleném lidském těle. Čubírková nemohla topení v peci vysvětlit a po chvíli se k usmrcení svého druha doznala.
Likvidace těla a falešné stopy
Jako motiv svého činu uvedla neutěšené rodinné poměry, časté hádky a alkoholismus oběti. Podle její výpovědi Ščepko 7. prosince 1964 slavil jmeniny a už přes den pil alkohol. Večer se vrátili z návštěvy u sousedů a opilý spadl ze židle. Když zůstal ležet, dvakrát ho udeřila do hlavy tupou stranou sekery. Následně hlavu oddělila za pomoci sekery, sekáčku na maso a nože. Trup vtlačila do pece, kde topila celkem 35 hodin. Popel přesila přes síto, větší kosti zakopala ve chlévě a zbytek vyhodila do kbelíku se smetím na zahradě.
Hlavu uložila do tašky vypůjčené od sousedů a přikryla blůzou od montérek. Na místním národním výboru ohlásila zmizení druha a odjela do Trnavy. Zde hlavu zabalila do novin, položila na záchod ve vlaku do Bratislavy a montérky odhodila na nákladní vagon. Poté ohlásila zmizení i na trnavské policii. Své jednání vysvětlila jako pomstu za předchozí výhrůžky, při kterých jí měl druh hrozit odseknutím hlavy a jejím vhozením do záchodu.
Exhumace prvního manžela
Způsob provedení vraždy v Bolerázu přiměl policii prověřit také úmrtí prvního manžela Ireny Čubírkové. Ján Čubírek zemřel 10. října 1951 v Trutnově, kde rodina žila od roku 1945. Podle tehdejších závěrů na něj měly nešťastnou náhodou spadnout kamna při stěhování z půdy. Následná exhumace a znalecké zkoumání po třinácti letech potvrdily, že muž zemřel na následky opakovaných úderů tupým předmětem, které pád kamen způsobit nemohl.
Čubírková se následně přiznala i k tomuto činu. V roce 1951 udržovala vztah s Václavem Bernartem a manžel její nevěru odhalil. Společně s milencem a jeho manželkou Leopoldinou následně naplánovali vraždu. První pokus s podáním nadměrné dávky ženského léku Fluocit selhal. Nevyšel ani plán na oběšení v lese, kam Čubírek odmítl v noci jít.
Kamna jako zástěrka
Třetí pokus uskutečnili v den, kdy byl Čubírek v pracovní neschopnosti a chtěl natírat nábytek. Do alkoholu mu nasypali léky na spaní. Když usnul, Bernart ho usmrtil ranami do hlavy nezjištěným předmětem. Následně tělo za pomoci obou žen přemístili pod schody a svrhli na něj z půdy kamna. Zakrvácené povlečení odnesla Bernartová k sobě domů.
Mrtvého muže objevila devítiletá dcera, kterou matka poslala otce vzbudit. Lékař i policie se v roce 1951 spokojili s vysvětlením Čubírkové a případ uzavřeli bez nařízení pitvy. Pravda vyšla najevo až na konci roku 1964. Soud uložil Ireně Čubírkové trest smrti. Popravena byla 28. září 1966 v Praze. Její komplic Václav Bernart dostal patnáct let vězení. Jeho manželka potrestána nebyla.
