V srpnu 2001 otevřeli zaměstnanci brněnské pošty nedoručitelný balík a objevili v něm lidské ruce. Patřily dvaatřicetileté Naděždě Novákové, kterou ve stejný den nahlásil její partner jako pohřešovanou. Kriminalisté brzy zjistili, že tělo někdo rozdělil speciálním nástrojem a odeslal z pražských poboček. Soukromý detektiv Martin V. nakonec dostal čtrnáct let.
Zapáchající zásilka v Brně
V pátek 24. srpna 2001 řešili pracovníci poštovního úřadu v Poštovské ulici v Brně neobvyklou situaci. V dvorním traktu ležel silně zapáchající balík adresovaný jistému Janu Zahradilovi. Na uvedené adrese v ulici Koliště ale nikdo takový nebydlel. Jméno odesílatele i adresa byly totiž vymyšlené, takže zásilka dostala štítek nedoručitelné. Zaměstnanci pošty balík otevřeli. Uvnitř našli černý pytel na odpadky a v něm lidské ruce. Nález okamžitě vyvolal v tisku srovnání s případem zavražděné Otýlie Vranské z roku 1933.
Případ si převzal Ústav soudního lékařství v Brně. Hned o den později se na poště u brněnského hlavního nádraží objevil druhý balík, který se vrátil z Uherského Hradiště. Adresát Stanislav Diviš neexistoval. V igelitu se tentokrát nacházely nohy. Analýza DNA potvrdila, že obě části patří stejné ženě.
Odesílatel podal první krabici na poště v Praze 4 a druhou v Praze 10. Kvůli panice z neznámého odesílatele nařídily některé poštovní pobočky zaměstnancům novou povinnost, kterou bylo preventivní očichávání podávaných balíků.
Detektiv na policejní stanici
Soudní lékaři na řezech kostí objevili úlomky laku modré barvy. Pracovní plocha nástroje tedy musela být modrá. Kriminalisté se spojili s pražskými kolegy a začali prověřovat ženy pohřešované v polovině srpna. Vybrali deset jmen.
Byla mezi nimi i dvaatřicetiletá Naděžda Nováková z pražských Vršovic. Shodou okolností ve stejný den, kdy pošta v Brně otevřela první balík, přišel na policejní stanici v Praze její partner Martin V. Dvaatřicetiletý soukromý detektiv do protokolu podrobně popsal její oblečení, kontakty a zvláštní znamení. Tvrdil, že ji neviděl od poloviny srpna.
Kriminalisté mluvili i s přáteli pohřešované ženy. Ti potvrdili, že Nováková chtěla vztah s žárlivým partnerem ukončit a požadovala, aby se z jejího bytu vystěhoval. Zmínili také jejího nového známého. Večer před jejím zmizením se partneři podle svědků prudce pohádali.
Nákup u pokladny
Vyšetřovatelé začali skládat střípky dohromady. Zjistili, odkud pocházely lepenkové krabice. Do železářství v Praze v nich o měsíc dříve dorazilo zboží od brněnské firmy. Prázdné obaly pak ležely u pokladny pro zákazníky. Pracovník ochranky si vzpomněl, že 16. srpna si tam asi třicetiletý muž koupil pilku, plastovou fólii a rukavice. Popisem odpovídal odesílateli balíků i Martinu V.
Policisté si jej předvolali 4. září 2001. Když mu předložili zjištěná fakta, přestal zapírat. Tvrdil, že Nováková přišla osudný večer domů pozdě a pohádali se. Vypil prý půl litru whisky a po další hádce ji údajně jen uhodil. Ráno ji našel mrtvou, dostal strach z obvinění a nakoupil nářadí. Aby nezanechal v bytě stopy, pracoval ve vaně napuštěné vodou, kterou pak musel přetřít, protože ji pilkou poškodil. Trup odhodil do křoví v nedalekém parku. Hlavu zabalil do svého trička a zakopal ji pod jabloň na pozemku rodiny na Berounsku, kam také policisty později dovedl.
Pitva jeho verzi o nešťastné náhodě vyvrátila. Žena měla proraženou lebku a stopy po škrcení potvrdily úmysl. Soudní znalci zhodnotili Martina V. jako egocentrického člověka, který jednal ze žárlivosti a neprojevil žádnou lítost. Na tričku, ve kterém ukryl hlavu, našla laboratoř jeho vlasy a technik objevil na jednom z balíků otisk prstu jeho pravé ruky.
Pražský městský soud ho na jaře 2002 poslal na čtrnáct let do vězení se zvýšenou ostrahou, do trestu mu tehdy započítal i předchozí krádež a nedovolené ozbrojování, protože bez povolení vlastnil brokovnici. Během vyšetřování kriminalisté zajistili i povídku, kterou Martin V. napsal před lety na vojně. Motiv nešťastné lásky a odstranění těla si v ní dopředu předpověděl.
