Když v roce 1568 skončila válka s Turky, část propuštěných vojáků se odmítla vrátit k běžnému životu. Kolem moravského rodáka Martina Roháče se vytvořila loupežnická banda, která se během pouhých tří let dopustila devětapadesáti vražd. Skupina se nezastavila ani před hrůznými rituály a její tažení ukončil až jeden z nejpřísnějších dobových trestů.
Návrat z turecké války
Bývalý žoldnéř Martin Roháč z Velké Bíteše nastoupil do armády kolem roku 1566 a po uzavření Drinopolského míru o dva roky později hledal nový způsob obživy. Společně s dalšími propuštěnými vojáky vytvořil ozbrojenou skupinu, která se rozhodla využít nabyté válečné zkušenosti k přepadávání pocestných. Jejich prvními oběťmi se stali čtyři muži v Sedmihradsku, které lupiči zabili a připravili o čtyřiadvacet zlatých i veškeré ošacení. Skupina zhruba osmi mužů se následně začala přesouvat směrem na Moravu a u Vídně okradla zavražděného kupce o střelné zbraně.
Krvavá stopa pokračovala z rakouského pohraničí na jižní Moravu. Zločinci uplatňovali neustále brutálnější postupy, což dokládá soudní záznam od Stupavy, kde jedné z obětí ukradeným kordem přeťali ruku a odnesli si hotovost. Při svém přesunu přes Uherské Hradiště a Uherský Brod zavraždili v jediném dni v okolí Hustopečí a Velkých Bílovic tři muže a zároveň na stejném místě oloupili trojici soukeníků. Loupežníci kradli všechno cenné od hotovosti přes drahé látky až po obyčejné oblečení nebo obuv mrtvých obětí.
Vražedné tažení ve třech
Jakmile banda složená z vojáků dorazila na domovské území, velká část mužů se rozhodla loupežnickou dráhu ukončit a zkusit se vrátit ke svým rodinám. Přechod k běžnému životu v rámci skupiny probíhal s potížemi, protože Martin Roháč nechtěl své kumpány jen tak propustit. Pod hrozbou zabití například donutil jednoho z původních členů k účasti na pouhé krádeži hovězího masa ve Věstonicích. Sám vůdce se nakonec rozhodl v trestné činnosti pokračovat a vyrazil na další vražednou výpravu směrem do Čech ve společnosti Mikuláše Miči a řezníka Jana Čecha.
Zbylá trojice páchala zločiny se stále větší bezohledností a neváhala útočit na jedince, kteří u sebe prokazatelně nenosili vůbec nic cenného. Podle historických záznamů muži zavraždili u moravského Kojetína místního bednáře a od jeho těla odešli zcela bez lupu. Během cesty přes Prostějov, Jaroměřice a Nové Město na Moravě až k Roudnici nad Labem zabíjeli trhovce i běžné pocestné kvůli pouhým několika drobným mincím. S klesajícím počtem členů bandy se zloději mnohem více upínali k pověrám a magickým rituálům tehdejšího podsvětí.
Kanibalské rituály a soud
Nejtemnější kapitola zločinecké cesty se odehrála poblíž Mělníka, Chrudimi a Čáslavi, kde trojice vrahů usmrtila tři těhotné ženy. Z mrtvých těl vyřízli čtyři plody a nenarozeným dětem vyňali srdce, plíce a játra, která na místě uvařili a snědli. Tito muži upřímně věřili dobově rozšířené pověře, že jim požití těchto konkrétních orgánů zajistí dlouhodobou odvahu a spolehlivou ochranu před budoucím odhalením. Tato mimořádná série případů však přitáhla pozornost soudních úřadů a vyšetřovatelé začali lupičům velmi rychle šlapat na paty.
Spravedlnosti jako první neunikl Mikuláš Miča, kterého strážní zajistili na začátku února roku 1571. Během výslechu na mučidlech před tišnovskými soudci se přiznal k účasti na osmadvaceti vraždách a prozradil i přesná jména svých dalších kompliců. Brzy nato velkobítešští úředníci zatkli samotného Martina Roháče, jenž se po právu útrpném doznal k osmnácti dokonaným mordům. Třetímu členovi užší skupiny Janu Čechovi se však podařilo beze stopy zmizet a trestu za své hrůzné činy pravděpodobně natrvalo unikl.
Ostré kolo na popravišti
Soudci ve Velké Bíteši vynesli nad Martinem Roháčem tvrdý rozsudek 7. února a exekuci naplánovali na 17. únor téhož roku. Výkon trestu vedl brněnský popravčí mistr se šesti pomocníky, kteří odsouzeného nejdříve připoutali k veřejnému pranýři a kleštěmi mu postupně odštípli články prstů na rukou. Cestou na popraviště mu kat vytrhával žhavými kleštěmi kusy masa, načež na něm vykonal mimořádně bolestivé lámání. Ležícímu muži s roztaženými končetinami drtil kosti těžkým kolem povozu s ostrými hranami a jeho zničené tělo nakonec vpletl do dřevěné konstrukce.
.jpg){kind=link}