Dvaadvacetiletá Naděžda Jechumtálová odcestovala v prosinci 1994 vlakem do svého zaměstnání ve středočeských Chvatěrubech. Z nástupiště odcházela podél trati, ale na nedaleké pracoviště nedorazila. Neobjasněný případ provázelo svědectví o údajném sledování i telefonát, ve kterém babička podle svých slov slyšela hlas zmizelé vnučky.
Cesta ze stanice
V úterý 13. prosince 1994 v 6:12 ráno vystoupila dvaadvacetiletá Naděžda Jechumtálová z osobního vlaku na železniční stanici ve Chvatěrubech. Přijela z Neratovic a mířila do administrativní budovy s velínem, která patřila k seřaďovacímu nádraží tehdejšího státního podniku Kaučuk. Z nástupiště vyrazila po pěšině, která vedla lesem podél kolejí železniční vlečky.
Podle policejních informací z místa neodešla sama, několik cestujících ji vidělo odcházet. Dobové zprávy se v jejich počtu mírně rozcházejí a zmiňují tři nebo čtyři osoby jdoucí stejným směrem. Pěší úsek k prvnímu přechodu kolejí měřil přibližně 280 metrů a jednalo se o terén se špatnou viditelností, kam nebylo možné přijet běžným dopravním prostředkem. Mladá žena ale na své pracoviště nedorazila.
Když nepřišla do zaměstnání, rodina událost oznámila policii a začalo pátrání. Vyšetřovatelé prohledávali okolí chvatěrubského nádraží i přilehlý terén, do akce nasadili služební psy a využili vrtulník. Žádné stopy se jim nalézt nepodařilo a její otec Karel Jechumtál s policejním postupem nesouhlasil a pokračoval v hledání na vlastní pěst.
Prověřované okolnosti případu
Jak uvádí kniha Ztracené stopy od autorů Jana Stracha a Miroslava Kučery, Naděžda si před zmizením doma stěžovala na pocit sledování během každodenní cesty do práce. Kriminalisté prověřovali muže, který s ní cestoval v ranním vlaku a v minulosti měl záznam za loupežné přepadení. Zabývali se také osobou, jež ji měla v dětství se*uálně napadnout. U obou nalezli zajištěné alibi a žádný důkaz je s událostí nespojil.
Podle pozdějších vyjádření rodiny zazvonil několik dní po zmizení v bytě babičky telefon. Seniorka po zvednutí sluchátka uvedla, že bezpečně poznává hlas své vnučky. Hovor bezprostředně poté skončil. Zda existoval záznam telefonního provozu nebo zda policie hovor technicky prověřovala, není z veřejných dokumentů známo.
Neověřená verze o podvodech
Naděžda Jechumtálová pracovala jako referentka a její činnost souvisela s evidencí nákladových listů a faktur. Zaměstnání v průmyslové zóně se stalo základem pro pozdější hypotézy o možném spojení případu s prostředím tehdejších daňových úniků s lehkými topnými oleji. Ke krácení daní při převozu kapalin docházelo na začátku 90. let na různých místech republiky.
Podle této hypotézy mohla mít administrativní pracovnice přístup k informacím o podezřelých obchodech a z toho důvodu se stát obětí organizované skupiny. Samotní autoři této úvahy ji výslovně označují za teoretickou. Veřejné zdroje neobsahují žádný dokument, který by její zapojení do takových operací potvrzoval. V roce 2026 případ Naděždy Jechumtálové nadále nedisponuje policejním objasněním.
